Tentokrát už došlo i na zahradu

špína a Savo - lepší pocit - rozporná očekávání - garsonka - petržel a fazole - kosa na kámen - seznámení s domorodci - jídlo - jóga - káva  

Tak máme za sebou další návštěvu našeho domečku a herního prostoru. Opět jsme pokračovali vyklízení ložnice a vrhli jsme se také na vejminek. Už to nebyla tak špinavá práce jako posledně, osobně mám proto ze všeho mnohem lepší pocit. Ložnice je nyní prázdná, stěny postříkané Savem proti plísním a vše tak nějak vysychá. Uvidíme, zda se vnitřní stěny podaří nějak vysušit. Když o tom tak přemýšlím, mám teď na počasí dost protichůdné požadavky. Na jednu stranu chci, aby bylo sucho a vedro kvůli vlhkosti ve stěnách, vzhledem k zahradě by se ale hodil občasný deštík. Bude se totiž muset obejít bez každodenního zalévání. No ale o zahradě dále.

Vejminek se ukázal jako nejsnáze rekonstruovatelný, takže začneme u něj. Má suché zdi a betonovou podlahu, vznikne z něj proto taková garsonka na bydlení. Jakmile bude obyvatelný dům, uděláme z něj ateliér. Čeká nás tedy malování a pak položení dlažby.

V neděli jsme trochu pohnuli se zahradou. Vytvořili jsme malý záhonek s petrželí, mrkví a ředkvičkami, ke plotu přišly fazole. Příště dojde také na dýně - špagetovou, máslovku a olejovou. Hokaida se mi zatím nepodařilo sehnat. Maliní a ostružiní se ujalo a spokojeně roste.

Prořezali jsme jeden strom - rozpadlou jabloň uprostřed - a vyklučili jsme lepší přístup k oknu do vejminku. Na hrubší práci se stromy to ale bude chtít větší pilu nebo motorovku. Smrky bude muset pokácet odborná firma, na to si netroufáme. Na zahradě se vrší větve, bude to chtít asi oheň.

Rozpadající se centrální jabloň - postupně ořezat a popnout

A taky to bude chtít kosu. Tráva tady roste jak z vody, takže studuju weby a videa o kosení luk. A je to teda docela věda. Kosu jsem držel v ruce naposledy tak před patnácti lety, takže uvidíme.

V sobotu jsme se také seznámili se sousedy a dozvěděli se spoustu informací. Přilehlý sad má skoro pět hektarů, liknavě se o něj stará někdo z Olomouce a celá vesnice tam chodí na ovoce a ořechy. Takže se s radostí přidáme. Taky jsme dozvěděli, že otec původního majitele domu byl topič na lokomotivách - proto všude ty zatuchlé uniformy ČSD. Původní majitel si prý rád přihnul - proto ta baterie slivovic. Smrky nikdy pokácet nechtěl, prý památka po otci, takže teď tam máme lesík. Do smrků občas uhodí blesk a sousedi mají strach, že jim spadnou na dům.

Nocovali jsme opět v Kroměříži. Díky večeři na Octárně musím trochu poupravit svůj názor, že Kroměříž je gastronomická země nikoho. Jídlo bylo velmi dobré, ovšem za odpovídající cenu. A točí tady moji oblíbenou poličskou desítku, takže super. Ale ten prostor je tak nějak moc nóbl. Já radši lidovější hospody. V neděli ráno pak procházka do Podzámky doplněná o cvičení jógy na louce a kávu v kavárně u toho podlouhlého rybníka (přextrahovaný drahý "bazén"). Podzámka je moc krásné místo.