...a ona (zahrada) si zatím vesele zarůstá a leží ladem.

Já bych se tam už vyřádila.

Fyzicky se zlepšuju po porodní operaci každým dnem.  Ale jet tam s Olinkou je zatím nepohodlné. Je jí nejlíp doma, v klidu - kde to zná. V domečku ani není kde si sednout a lehnout nebo nakojit...prostě nepřipravené letní sídlo.

M. stěhoval zrovna po porodu jeho rodiče (nešťastná souhra okolností :(  ), a tak do Bojanovic vezli nějaký nábytek.

Z jeho krátké, stěhovací návštěvy je pár fotek, u kterých nám srdce pláče. Všechno zarostlé a čekající na nás...stále naléhavěji.

Jsem docela zvědavá, jak to tam bude vypadat za rok :)

Chybí nám zahrada

Je parné léto, my končíme šestinedělí a trčíme ve městě.
Na sídlišti.
Sice jsme byly týden u babičky na vesnici, sice občas vyrazíme do nějakého toho městského parku, ale pravěké sklony babek kořenářek zase klíčí, a maminka i Olinka by chtěly pěstovat zeleninu, ovoce a taky to bejlí.

U babičky roste z bylinek jen meduňka, ale na uklidnění po porodních traumatech nám pomohla výborně, takže doporučuju.

Meduňka lékařská - usušená 

Při procházkách v blízkém okolí nám vždycky natrhám nějakou kytičku a protože je náš bazarový kočárek X-run prostě geniální, má na boudičce i držátko na ni (původně je to na shrnutí boudičky, ale to zatím moc nevyužijeme).

Takže zrovna tady jsem si našla Pajasan žláznatý a fialový zvonkový květ, který nevím jak se jmenuje. Pajasan jsem chtěla nakreslit a podarovat obrázek tatínkovi, jak to má rád, ale nestihla jsem to a větvičky semínek uschly bez kresebného zvěčnění...

Pajasan žláznatý - semena

Tak, jako asi každá miminka, se jen hořce smiřuju s mnohem menším časem na sebe a na svoje koníčky. Naštěstí tatínek skvěle pomáhá a tak i někdy chvíle na to kreslení najdu :)

Černýš hajní - kresba 

Domácí PANELÁKOVÁ výheň zvaná "pohoda v šestinedělí"

Je začátek srpna a venku i uvnitř jsou tropy.


Nevím, kolik stupňů je aktuálně na teploměru na slunečné a na zastíněné straně našeho zatepleného panelového domu. Venkovní teploměry nemáme. Jeden kuchyňský odpadl a M. ho ještě neopravil a leží v kuchyni na parapetu. Ale je 14:15 a  ověřené zdroje uvádějí 34 °C pro Brno. Praha a Ostrava má víc. Zítra snad má být ještě víc...


DNEŠNÍ TROPICKÝ DEN
Je to hrůza. Kdo může, tak raději ven ani nevylízá. Také my jsme dnes ráno poprvé dobrovolně a poprvé od propuštění z porodnice nebyly venku. I když už chodím lépe... a svezu se s kočárkem dolů výtahem zmáčknutá sama bez pomoci drahého muže, dnes ráno jsme radši nikam nešly. Všechno doma máme nakoupené a už kolem 8-9 hodin, jak jsme měly po snídani, bylo hrozné teplo.

Takhle se musíme občas v parném bytě chladit - příští rok už budeme na léto v domku v Bojanovicích - pevně věřím

Tak jsme doma. Rozhodně se nenudíme, ale pro moje vysněné a ideální 6N schází tak cca 10 stupňů dolů a také míň brekavá Ola. Ani jí se to totiž nelíbí a je protivná a vyžaduje pozornost. Spát jí jde jen krátce a asi nevýživně. Už v ložnici v kočárku zase pobrekává....

Tak tu bude chvíli v klubíčku psát se mnou :) - teda bude už psát jen moje jedna ruka :( - kdo je na MD, jistě to zná.


CHCI MÍT JEDNU RUKU - navíc...

MD je totiž bez pomoci trochu jako: "Jak na domácnost jednou, (a to naštěstí si můžete vybrat zda pravou, nebo levou) rukou."

To si ti závidějící tatínci, co mají "náročnou" práci, asi ani neumí představit, že? Já bych si šla hned na 8 hodin odpočnout do kanclu, nebo na schůzku s klienty. Je to taky únavné, ale aspoň to někdy, na rozdíl od péče o mimi, končí...

Včera večer hlídala babička a Ola byla hned spokojenější :)

Fámy kolem miminek I - NEMÁM MLÍKO

Již před mým mateřstvím jsem tuto větu občas zaslechla.
Nevěnovala jsem jí pozornost, nevěděla jsem o mateřství nic. Je to oblast krásně tajná, tradují se fámy mezi ženami z generace na generaci a, jak jsem nyní po porodu zjistila, obvykle jsou to dost velké BLBINY!

S kamarádkou A., která žije ve Vídni, jsme přišli na řadu POLOPRAVD a POLOPOVĚR. Jistě každá novopečená maminka je z toho zmatená:
- babičky to radí takto
- odborníci medicínští takto
- knihy odborníků daného tématu ..... ZASE JINAK.

Popíšu to na příkladu kojení, které jsem si musela tak nějak, jako všechno, sama a horko těžko VYBOJOVAT.
(Jako lvice, vlčice a silná samice - však to znáte :) ).



PO PORODU NA PŘÍKRMECH

Můj porod nezačal přirozeně a Ola se, stejně jako já, nenechá nutit. Takže prostě tím tunelem prolézt nechtěla a nechtěla. Nakonec ji naši milí doktoři vyjmuli jako "královnu", a to SC (sekcí "císařskou").
Poté jsem byla na JIP a pak úplně mrtvá a nepohyblivá na oddělení šestinedělí. Miminko mi pilně a pravidelně k přiložení (hned jak vyprchala anestetika po operaci - cca po 2 hodinách) a kojení nosili.

Já jsem však kojení nebyla moc schopná. A to i přes to, že jsem absolvovala dobrý předporodní kurz Porodnice Obilní trh vedený paní staniční sestrou Kameníkovou.
Jizva bolela, tělo bylo po epidurálu úplně rozcuchané, nervy pospojované jinak. Probíhaly tam neznámé vzruchy a impulzy při dotecích. Otočit se nešlo, sednout taky ne. Udržet dítě v rukách, po tom všem zesláblých, taky moc nešlo.

Prostě jsem kojit chtěla, ale ani fyzicky a psychicky mi to nešlo. Po cca 4 dnech na šestinedělí jsem byla z neustále řvoucího dítěte nešťastná a zmatená jsem žadonila na Novorozeneckém oddělení o příkrmy. Sestřičkám se moc nechtělo, teď vím, že chtěly NASTAVIT kojení. Ale to mi došlo až teď, že kojení je záležitostí nabídky a poptávky a když mimi u prsu dost často nesálo, mléko prostě nebylo. To vám ale v porodnici nikdo neřekne...takže při propuštění - taky strašné obstrukce - jsme měli už velké příkrmy.

Doma jsme si myslela, že budu na Nutrilonu pokračovat. Při vytahování stehů z jizvy po SC, mi moje gynekoložka jen tak mimochodem řekla, že mám velká prsa (stejně jako ona, která nekojila) a ta že mají míň mléčných žláz než prsa malá, tak ať se nedivím, že mi kojení nejde. No když to slyšela A., tak by vraždila. A já si logicky dovodila, že to tak není. Když jsem byla hubenější, měla jsem míň tuku a menší prsa. Teď se zvětšila a žlázy asi neubylo...prostě jen je víc tuku.

POMOC LAKTAČNÍ PORADKYNĚ

První dva dny po propuštění z porodnice (dle mého M. z "oddělení spánkové deprivace") byla u nás doma na pomoc moje mamka - vařit a tak ... chtěla. Ale zase mě ještě víc vystresovala, že po tom císaři mlíko mít nebudu, že moje sestřenka a teta taky mlíko neměly.
Já se s tím ale smířit nechtěla!
Zavolali jsme tedy známé laktační poradkyni Sylvě. www.vyzivacloveka.cz. Ta hned ten den večer přijela a přes počáteční bonding (ten po císaři na moje nahé tělo v nemocnici neproběhl a později mě to nenapadlo), vysvětlení techniky kojení z prsu a při příkrmech laktační pomůckou - mě hlavně uklidnila. Že kojení začít lze s pomocí bondingu, případně bylinek (řecké seno a benedikt lékařský), snahy a trpělivosti.
Takže jsme už jen asi 2-3 kojení měli trochu Nutrilonu přes cévku a pak jsme přešli na plně kojené dítě :). Dnes je Olince skoro měsíc a přibývá tak, že nám naše doktorka při kontrole vynadala, že se přežírá (přírůstek za týden z 3,7 kg na 4 kg asi už nezapadal do jejích "socialistických" tabulek).

Pro podrobnější rady - http://kojim.webnode.cz/, http://www.mamila.sk/