Konečně advent s náladou třpytící se láskou

Advent začíná, mně končí šestinedělí a navíc jsem měla narozeniny.

K nim jsme mi nadělili krásný zážitek, rituál Rebozo. Obvykle se dělá po narození dětí, na uzavření toho vítacího a tak trochu jiného období. U mě to bývá rozladěné období. 

Poprvé psychóza, teď mnohem lepší, ale nervozita a stres se i přes láskyplný vztah k miminkovi zase projevovaly...

Rodina běžící na plný plyn. Někdy i přes plyn, chaoticky se zmítající a hledající zase nějaký kus oblečků při nervozním raním chystání se do školky. Ti, kdo mají děti pochopí. Ti, kdo v sobě mají kus neorganizovanosti a chaotičnosti jako my, si možná popláčou. Někdy nám to nejde. Ale přece mám pocit, že se kousek po kousíčku lepšíme. Tatínek maká jako čert a maminka se snaží míň nadávat :).

Vůbec jsem to nečekala. Po tom rituálu zavírání kostí jsem se pěkně zklidnila. Možná nelpím na tom, aby bylo všechno, jak si představuju, a mám z věcí a prožívání času větší radost. MÁM DOCELA VELKOU RADOST z toho co nám život přinesl. Je to pěkný.

Náš synáček

Už je to měsíc co je naše rodina větší.
Edoušek se narodil 18.10. 2016 ve 13:30. Porod jsem si sice představovala úplně jinak, ale přijala jsem i tento a nakonec to byl pěkný zážitek. S mimiňákem se máme rádi, je moc hodnej a roztomilej.

Edgar v přikrývce od ségry

Naše domácnost je teď trochu hektická, ale jsou i ty záblesky šťastných chvil. Olinka teda reagovala na příchod sourozence dost zpupným a náročným chováním, ale tak nějak jsem to čekala.

Letos v létě

Snad se nám podařilo eliminovat slimáky, to jsou největší brániči našeho pěstování. Hlístice se moc neosvědčily, zkusili jsme i nechtěné granule. A taky jsme nic moc k sežrání nesázeli.

Úroda divokých rajčat bude, jen nevím zda ji sklidíme. Musím taky sklízet úrodu z mého bříška. Ale na rajčata se osvědčil vyvýšený záhon a příští rok záhonů přibude víc. Moc hezky se daří růžím, ty už potřebují oporu a ta se pomalu staví. Keře rostou, stromy až na výjimky taky. Dolores bude mít, očekáváme, tak 5-9 jablek, šikulka malá.

Další stromky se asi na podzim zasázet nestihnou, vyžadovalo by to ještě malou úpravu terénu a M. už bude se mnou čekat na narození dalšího potomka v Brně. Ale plánujeme meruňky, višeň a ještě rybízy, srstky,... Ty by měly přirozeně oddělit dvorek od zahrady, no v budoucnu i snad trochu stínit. Dvorek je teď hodně horký, nestíní tam nic, nejspíš by se nám líp pracovalo kdyby tam byly původní smrky. Ale ty fakt nebyly hezké a bezpečné.

M. má radost i z trávníku, už se tam objevují i jiné druhy a mně se líbí chodit po hebké, dlouhé trávě, která roste na některých místech. Moc jsem si užila těhotenské sedání na Zemi porostlé tímto hebčím. Krásně mě to uklidnilo a nabilo. Nakonec jsem i s panem O. Chocholou z Feng-shui školy narazila na téma, jak je to zdravé - toto uzemnňování. Prý se i prodávají boty s kovovým vodičem pro uzemnění, také kožená podrážka to umožňuje. No co my si lidé za vymoženosti pořád vymýšlíme a tím si jen škodíme. V tom jsme, zdá se, mistři. Tak na příští léto si pořídím barefoot s koženou podrážkou. A dětem taky. Ať jsou klidní.

Olinka teď totiž moc klidná není, a s novým miminem v domácnosti to ani neočákávám. Ach jo. Jen jsem se naučila klidněji pozorovat její teď časté vztekací výlevy. Bude ji sebrán pel jedinečnosti, v širších rodinách se často vyskytovala jako jediné dítě. Tak teď bude konkurece: Edin a bratranec Jaryn od mé sestry. Sama jsem moc zvědavá, jak to všechno bude. Bláznivý kolotoč?

Výzva dokonána, aneb konečně máme vymyšlen domek v Bojanovicích

Po třech letech zakoupení našeho vesnického domku začínáme konat.
Potřebovali jsme se tam zaklimatizovat, pozorovat slunce, dívat se, kde jak co roste a také zkusit odhadnout, co bude naší budoucí rodině vyhovovat. Po dvou zamítnutých návrzích (to M. měl správně vysoké nároky) je tu konečně verze, kterou posíláme statikovi a také na nacenění realizační firmě. Možná dozná změn, ale nám se líbí moc a snad to nebudou zásahy velké.

My zatím pomalu zobytňujeme přízemí. Rok schlo po podřezání, tak snad unese i ty naše oblíbené hliněné omítky. Trámy byly odhaleny a asi tak i zůstanou, budeme teda muset některé vyměnit, ale kouzlo starého dřeva snad bude. Určitě nebude pec, ale to nevadí, zatím stačí kamna.

M. začal s Katkou stavět zídky k zahradě. Já už toho moc neudělám, unavuje mě i ten milovaný pobyt tam na dvorku. Když člověk vaří, tak pořád běhá, voda je daleko, musí se nosit v bandaskách, odpadky na kompost, mezitím kouknout na zahradu a Oli volá, kde to zase jsem a že se chce houpat. Vždy mě tento život nabíjel, v Brně mi přišlo, že moderní život je hrozně sedící. Ale začátkem třetího a i koncem druhého trimestru už na to nemám tolik sil. Určitě přes léto ještě něco stihneme, ale už nám hodně pomáhají řemeslníci. Chtěla bych ty zídky a nářaďovnu postavit, v koupelně mít funkční okachlíkovanou sprchu, omítky, elektřinu, kamna a okna. No bude to naknop asi i z penězi a když to bude až příští rok, taky nevadí. Ale to už by se měla dělat i střecha a přístavba.

Neuvěřitelné. Já budu ráno chodit cvičit bosýma nohama a sporým oděvem do místních hájů. Nabíjet tělo pránou ne uvnitř paneláku, ale na slunci, v dešti a mrazu. Oli bude s Edínem řádit na dvoře, budeme jezdit na kole a kolobce a pracovat, dopravovat se a MILOVAT. Hurááá.

Orava 2016

Naše letošní společná dovolená. Nechtěla jsem nikam daleko, ale bylo mi slíbeno že tam budem za tři hodiny. No nebyli jsme. Jeli jsme to vždy cca 7 hodin, s přestávkama, zastavkáma a blouděníčkama. Cesta fakt děsná. Na té, vedoucí z naší země, jsem myslela, že předčasně porodím. Na zpáteční, že umřu vedrem. Na obou jsem měla hlad, který jsem zaháněla sladkostma :( :(

Ale jinak to byla celkem idylická dovolená. Oli se vyblbla s Hubertem, výhled jsme měli z chatičky jak na moři. Občas jsme civěli na Západní Tatry. Dýchala jsem úžasný horský vzduch plný prány. Neseděla jsem u notebooku a ráno několikrát cvičila na pobřeží jogu.
M. odpočíval pitím litrů piv. Já jsem si dávala každý den ledňáček a přibrala zase pár kil :(.
Prostě dovolená.

P.S.: Nevím, jestli je to ten pravý model pro mě. Ale holt na týden cvičit jogu mě jako těhotnou nechtěli.

Oli bude mít tři roky

za tři dny. Zrovna budeme na Oravě, takže narozky jsou už s rodinou oslavený. Bylo vedro, ale i tak si to holčička užila. Se svým oblíbeným Pájou, Simčou a rodinou. Dostala trampolínu, tak se na ní dost dost vyblbli.
Od nás teda nějaké to čtivo a něco k plavání. Protože Oli chce být plavkyně :).

Jinak máme dost náročné období, skoro nikdy není klid. Tři dopoledne školka, pak u babičky aby mamka mohla něco práce dodělat a o víkendu většinou na chaloupku. Už se těším až bude podzim, budeme doma zalezlí, nudit se, rodit a kojit a vlastně vůbec nikam nejezdit.

Naše tříleťačka je šikovné šídlo. Hlava mazaná a trochu rozmazlená. Zvyká si v nové školce, ráda plave a vyvádí s vodou. Na brášku se snad už i trošku těší, ale já nevím, jak to s dvouma zvládnu :(

Ale teď ještě těch pár prázdninových cest, pěkně se vyvětráme a vyprázninujeme. Orava, M. joga Horní Bradlo, já s Oli Hostišová, opět Kounice a chata s Kačenkou. Nic velkého, ale to bude stačit. Hurááá.

Edgar

Protože se na věci ráda připravuji předem a protože Oli moc a moc chtěla holčičku-sestřičku, nechali jsme si pohlaví očekávaného dítěte zjistit předem. A je to kluk. Dcerka to trochu obrečela, nadšená pořád není, ale snad si časem zvykne. A žárlit asi bude na kohokoliv, kdo jí bude brát péči rodiny.

Budeme tedy mít kluka - Edu, Edíka, Edouše, Edgárka. Prostě po tátovi bude Edgar. Jsem docela zvědavá, jak mi to s klukem půjde. Po dost hrozném prvním trimestru je toto těhotenství docela pohodové. Mám hodně energie a cítím se dobře. Stále občas jezdím na kolobce, chodila jsem na oddychovou verzi Mohendžodára a trošku pracuju v Bojanovicích. Asi vše, co jsem pro sebe dělala (čínská medicína a detoxikace Joalis, skvělá joga od Míly Mrnuštíkové a zahrada) a také dělám (Mohenžodáro, kraniosakrální terapie) nese své ovoce a jsem na tom zdravotně líp, než v těhotenství u Oli. Tak si tak trochu doufám, že i ten porod bude mnohem větší pohoda a dopadne to k mojí radosti klasicky.

12 tt

22 tt

Zatím mě trápí bolesti kyčlí, pomáhá kolobka a ta kranioskrální terapie. Naštěstí jsem ještě nic nepřibrala (v prním trimestru jsem zhubla, teď jsem to akorát dohnala) tak je nezatěžuju ještě kilama navíc. Před porodem Oli jsem měla o 25 kilo víc než teď a to je pro mě dost velkým strašákem pro trochu hlídání se a taky asi už jím lepší - víc domácí - stravu, než dříve v poloworkoholickém městském období. Už se moc těším na život v Bojanovicích. Představuju si ho pomalejší... Mám to tam moc ráda a čím dál radši, jen teda stav obyvatelnosti moc nepostoupil, ale blýská se na lepší časy.

Včera se mi dokonce povedl i kváskový chleba. Extra kyselý.
M. mi fotky Edgárka z ultrazvuku z 20. týdne asi vyhodil. Prý jsem řekla, že se mi nelíbí. No nevyžádaně dělali i ty 3D a ty se mi nelíbili. Ale ty klasické ano. Teď teda mám jen tu první z 12 tt.
Ale určitě bude Eda krásnej, doufám že budem mít tu ušlechtilou krásu siamské kočky po tátovi :).

Pookřívací dovolená - adršpach

V mém letošním nepříjemném prvním trimestru jsem si vysnila pár dní někde v přírodě, klidu a kráse. A taky jsem chtěla vyzkoušet srub. To všechno se splnilo a odjeli jsme na sever.
Skály byly krásné, ale celkově hodně přizpůsobené na davy lidí. Nejvíc jsem si odpočinula v Horním Ardšpachu - úplně zapomenutá vesnice s již pár penzionky, ale stále hodně klidná.
Potok, již přítomný chlad od skal. Zakouřená hospoda, obchůdek a zastávka vlaku. Tím samozřejmě chtěla Oli hned jet.
Užila jsem si projížďky na koloběžce po klidných silnicích i cyklostezkách a dýchala ten nádherný vzduch.
Prohlídku skalního městečka jsme kupodivu s dcerou zvládli, dokonce i hodně ušla, i když ji musel M. do příkrých žebříků a z nich nosit. Je to trochu skličující prostředí, alespoň pro mě - milovníka prostoru.

A bydleli jsme ve srubu. Působil na mě hodně uměle, jak to bylo všechno nové a vyblejskané, ale bylo tam příjemně. Také jsme si testovali podlahové topení pod dlažbou, Olince a M. se asi líbilo, za mě tedy teplo od noh asi ne. Nebo jen trošku.

Nadchlo mě koupání v Kudowa Zdroji - aquapark bez chloru, ve slané vyvěrající vodě - moc příjemné a úplně bezlidnaté místo.

A ještě k té koloběžce. Namyslela jsem si to jako sport pro těhotné. A funguje to. Nebojím se pádu a užívám i při jízdách po městě. I s velkým břichem to bude fajn na úlevu kyčlím a na udržování jakés takés kondice.

Jarní úklid v trochu větším měřítku

Tak jaro už, zdá se, začalo a my mohli pokračovat v rekultivačních pracích. Cihly a staré střešní tašky jsme po selekci uklidili do kouta, kde snad pár měsíců ničemu překážet nebudou. Podařilo se také rozbít betonovou zídku (nechápu, proč musela mít kůlna tak masivní základy). Nyní nás čeká další odklízení odpadu - odvoz stavební suti a části hlíny a také konečně odvezeme železný šrot... Z místa, které zatím připomíná skládku vznikne další uklizená plocha.

Zídka a cihly zmizely

V obrovském ohni jsme spálili hromadu starých hřebíkových prken a postupně se zbavujeme také térového papíru - ten samozřejmě nepálíme.

Uklízení pozemku mě baví, protože mám dobrý pocit z toho, že přeměňuju nějaký zanedbaný kousek země v něco hodnotnějšího. A říkám si, kolik je asi po okolních vesnicích zanedbaných koutů, jejichž majitelé se pozvolna utopili v chlastu, postupně zpustli a jejich domy a zahrady, o které se mají starat, s nimi... V Bojanovicích je takových domů a zahrad, které by si zasloužily obnovu, několik.

Všechno roste   

Na zahradě to začíná docela obrůstat. Švestky už raší, takže jsem dva stromy prostříhal a prořezal. Z nově zasazených jabloní zatím nejvíce raší Dolores. Tato odrůda nám obecně roste nejlépe a říkám si, že letos už by snad mohlo být na stromku pár jablek. Antonovka i Coxova reneta rašit začínají, jadernička se zatím k ničemu nemá. Ten stromek je celkově neduživý, ale věřím, že to všechno dožene. Budeme muset zkusit nějaké hnojení.

Radost nám dělají keře - rybízy, angrešty, muchovník i aronie. Všechno už krásně roste a angrešt se chystá ke květu. Zjistili jsme také, že keřů máme stále málo, takže nás opět čeká výprava do Uherského Ostrohu, kde je výborná prodejna. Se zeleninou asi letos moc experimentů dělat nebudeme. To až příští rok, kdy už bude dům dlouhodobě obyvatelný.

Co nás čeká v nejbližší době?

• Odvoz odpadu - to je jasné
• Odkrytí a izolace stropů
• Opravy stěn - dům je zděný "na bláto", hluboké spáry mezi cihlami zamázneme maltou.
• Elektřina - zatím ale není jasné, kdo ji bude dělat
• Přeložky překladů nad dveřmi
• Voda, odpady, koupelna
• Dokončit podlahy
• Vnitřní omítky
• a mnoho dalšího....

Po nepoužitelném čase.

Zkouším se zase zapojit do života. Některé moje plány a aktivity jsem musela zastavit a jen jsem byla doma, ležela a čuměla do blba. Bolest hlavy ze světla, motání žaludku u počítače, televize a při pobytu na světle.
Můj muž jen říkal, ona teď vyhledává tmu a zimu (otevřené okno stále).
Ano, přežila jsem první trimestr mého již čtvrtého těhotenství a snad se dočkáme narození našeho druhého dítěte.
Zatím se to zdá na dobré cestě.

Začínám se zlepšovat. V sobotu jsme byli na procházce ke studánce pro vodu a včera M. vysázel zahradní loučku v Bojanovicích.
Ještě by to chtělo slunce a teplo, a myslím že se zase bude dát radostně žít.

Dary země.

Další inspirace Mohenžodárem. Tentokrát Země.
Plodná :)

Naše zatím nejhorší nemoc

následovala po našem Silvestru. I přes ne vše příznivé mě Beskydy hrozně nabily a bylo tam krásně. Pak byla Oli nachlazená a pak jsme ji konečně pustili do miniškolky.

Zase něco chytla a byla pak týden úplně schvácená v horečkách. Projevovala se její čistá povaha. Neměla sílu dělat žádné naschvály a opičiny. Ale pak jsme s podezřením na zápal plic skončily v nemocnici a nakonec jí píchali uši - zánět středního ucha. No užila si křepelka dost.

Ale máme to za sebou. Oli pookřívá víc a víc. Nechce moc chodit ven a nechce vůbec vlastně chodit. Ale drzá je jak čert. Včera si hrála na maminku a říká: " Já nemám klid" - takže tahle věta charakterizuje mě - maminku.

Do dalšího roku - Mohendžodáro vol.1

Moje začátky se cvičením pro ženy. Přivedl mně k tomu asi prožitý potrat a vyhrožování myomem, který tam naštěstí nemám. Hledala jsem, co by mi pomohlo trochu nastartovat to ženské zdraví. Taky mě po potratu stále v tom břichu - děloze? bolelo a pak pomohlo hned první Mohenžodáro v Rousínově.

Po malém odzkoušení  Mohenžodára v Rousínově s Hankou Radostnou jsem byla nadšená. Přišla spousta energie, mladické nadšení, seběvědomí a chuť tvořit. Bylo to 1,5 hodinové cvičení, milé a klidné, vždy s dobrým receptem na vaření.

Jenže konání kurů bylo nejisté a vlastně nesouvislé, tak jsem se přihlásila na pořádné Mohenžodáro 1 - k Romaně Šlezarové do Brna. Vyhlášené kinezioložce. A včera jsem tam byla poprvé. Čtyřhodinové lekce 1 za 14 dní a po celý půlrok. To bude RESTART. Uvidíme, co mi a nám to přinese.

První lekce:
- na můj vkus tancovací a dlouhá, poslední půlhodina už mě fakt otravovala, ale některé ženy bavilo, po ponoření se do duše, divoce tancovat. Já bych radši tiše seděla v koutku či pozorovala cokoliv.
- u tanců vize živlů : ohně a vody
- některé prvky fajn (OSHO meditace na čakry)
- po lekci hlad, únava a chuť na pivo :(
- druhý den se sice cítím nabitá, ale roztěkaná, ovšem musím tvořit :)

Ze včerejších zážitků : VODA - Černé perly duše