Z našeho ňuňáčka mimáčka Edíčka už se stává lehce sám sebe si uvědomující jedinec.
A tak nám dává najevo své vědomí a vědomí sama sebe.
Je to teď takovej malej vzteklounek, mlátící často hlavou o zem. Je taky hooodně neposedný, musí pořád někam lézt a prozkoumávat. Tento týden mi i dvakrát spadl z výšky, což jsem myslela že se nestane. opravdu je to velký neposeda, když ho srovnám s vrstevníky. A chlap.
Hodně fixovaný na maminku. Taky s ní nejvíc zlobí. Moc rád se kojí, hlavně v noci. Ve dne sní všechno co vidí a zvládne i celé odpoledne u babičky, když maminka vozí kolečka v Bojanovicích.
Byla jsem ráda že nám osud nadělil chlapečka. Hned mě napadlo, že bude dobré pozorovat, jak se bytosti dle pohlaví liší už odmalička.
Olinka jde od září do lesní školky. Letos to zvládne a i já si to užiju. Před rokem před porodem a po porodu by to bylo takové neklidné a nepohodlné pro miminko a pro všechny. A Oli je teď hodně rozhýbaná, fyzicky již předčí i o rok staršího Toníka například. Je obratná a ráda chodí i běhá. Když ji dobře oblečeme do lesa, nebude problém. A já se dávám do kondice. Procházky na vyzvednutí dcery přes celé Mariánské údolí z Líšně na Kaprálův mlýn budou potřeba a taky krásné.
K tomu mužskému elementu:
V Lesince kam dceru nastoupí mají tatínkovské dny. Otcové dle chuti a možností můžou s dětmi pobýt celý den ve školce. Od ranní lesní procházky až po odpolední spinkání, hraní a pracování. Prý se tam chodí vyspat. A je to prý fakt rozdíl, než když jsou děti jen s vychovatelkami ženami.
M. se moc těší, že bude s Olou občas chodit. Určitě to jejich vztahu prospěje a náš hodně hlavou pracující tatínek si tam nejspíš pěkně odpočne.
 |
| u kroměřížské babičky |
