Edíček má ROK

 Je to skvělé. Náš chlapeček k našemu štěstí krásně roste, chodí, trošičku se pokouší mluvit (tak, ham, dolu, ceš, tata, bafa baf,...) moc rád tančí a dělá hudbu a začíná mít trochu svou hlavu. Cítím v něm více ohnivou povahu, než má Oli - trošku bolestínka. Éďa si hodně prosazuje svou, začíná být i chlapsky maličko agresivní, ale mí být i něžnej a je vidět že se chce o mě moc hezky starat - krmí mě, hladí a dává mi věci co chce.

Trošku se kazí v jídle a chce už ochutnávat pivo, klobásky a takové ty oslavové věci. Ale moc rád se pořád kojí, usíná a spí skoro vždycky u prsu, takže maminka je unavenější. Doma děti dělají úspěšně bordel, já moc nevím kde mi hlava stojí. Ale stojí a už si chce i poroučet nějaké ty příjemně kulturní či meditační zážitky, takže asi bude dobře.

Jen jsme teď pořád trochu nahromadě s nemocemi-nachlazením. I já, co jsem bývala odolná. Edík kašel chytí snadno, trošku málo teď kvůli tomu chodíme ven. Přehnala jsem to s lampionovým průvodem v pravém Pozořickém slejváku.

Děti se vzájemně mají sice rádi, ale projevují to taky velkými hádkami, škádlením, kousáním se a věčným taháním o věci. Ani babička Evička je dohromady moc hlídat nechce. Já je doma trochu zkrotím, ale žárlí na sebe kdo bude u mě a tak je těžké s nimi něco počít. Máme i světlé chvilky :)

Olinka je teď na kroměřížských kašlacích prázdninách se sestřenkou Barčou, Edík spí, M. asi čte a já poslouchám mantry a u toho pracuju - vymýšlím pro jednu sympošku zubařku ordinace.



Podzim, stmívání, vichřice, doma, občas mám pocit že to bude těžká zima, ale třeba příjemně překvapí.

To jsem netušila, že je ta země tak obrovská !

Hlásila Olinka s vykulenýma očima, když jsme přijížděli na Žítkovou.
Je to krásné a silné místo a doufám, že se sem někdy vrátím. V lepší kondici. Letošní prázdniny, které jsem tak nějak odsloužila já sama s dětmi někde na výletě,  mně totiž neudělaly úplně dobře.

Na Žítkové 

Idea byla pěkná, být s nimi co nejvíce a dát jim ukázat krásy světa. Ale taky nevydržím všechno. Po návratu z Karpat jsem byla naprosto vyřízená. Psychicky i fyzicky. Vedro, výlety, balení, prší, uvařit!, nabalit, sbalit, odřídit, odjet, stihnout, přebalit, Edíkova separační úzkost, Olinčiny výlevy....
Přesně to všechno vlastně nezvládám. A ty tatínci musí být pořád v práci.

Prádniny v Karpatech

Napřed jsme nevěděla, jak se z toho stavu dostat, ale teď už naštěstí pookřívám.
Potřebuju i něco pro sebe.
Jenže jedna ukradená hodina. Hodina - někde  mezi poklusem organizování hlídání - kterou se snažím zrelaxovat na joze je málo. Skoro všechno je málo.

A tak se mě na psychoterapii paní ptá:" kdy jste naposledy měla volný víkend?"
SCI-FI :)
"A když máte volné odpoledne, odpočinete si? "
Prý si maminky prostě za tak krátkou dobu neodpočinou. No ale co dělat. Kde je cesta ze začarovaného kruhu?

To ještě úplně nevím, péče o děti mě baví moc. Jenže ono na tu péči a výchovu tak moc času nezbývá, když celý den řeším jen kdo je zase mokrý a k převlečení. Zda se zvládneme za tu hodinu všichni obléci a nakoupit a uvařit a vysvléct a pak už se chce někomu spát. A obvyklé lapálie jako: na zemi střepy, přeteklo umyvadlo, spadl Éďa, v polívce má Oli vlasy....ty už mi moc času nazbyt nenechají.

Ale i přes to, přese všechno co neumím na pár řádcích napsat. Snažím se tu Oli nějak předškolně a předživotně připravovat a být pro toho Edgara milující prasnice s nalitými prsy. Dle psychologa Hermana, mi to s dětmi s více se projevující láskou opravdu jde líp.

Na spodu toho bahna v zatuchlém rybníce jsou kořeny. Kořeny, ze kterých vyrůstá nádherná rostlina. Znáte to, že? Některé věci člověk pochopí časem.
Teď konečně cítím ten vyvíjecící se lotos v nádherné a jemné harmonii krásných barev a vůní. Teď chápu třeba toto a těším se, co krásného mi ještě život dá pochopit a prožít z jemných duchovních pokladů.

Naciťování ZDAR! - aneb můj úkol z lekcí Feng-šuej a ještě že mám Mílinu jemnohmotnou jogu, protože jinak bych fakt nevěděla, jak na to.

A to je asi moje cesta, jak se zvetit z toho někdy únavného a někdy krásného rodičovství. Edgar bude mít brzy rok, tak bude líp. Přece jen už se od maminky více odpoutává a maminka bude mít trochu svobody nabrat síly ze svých koníčků a rejdů.

Bude šopa. Tento víkend budem zastřešovat. První vlaštovka našich staveb v Bojanovich. Protože dlouho jsme jen bourali. Ještě tedy ten dům, kolárna, posezení, slepčí kurník, skleník a sklepík na ovoce :)