Těhotenské koníčky II - jídlo a jídlo

Ne že bych byla před otěhotněním nějak hubená. A ne že by mi i předtím nechutnalo...
ale že budu jednou takovej žrout jako teď, jsem si teda nepředstavovala. Připadám si jako závislá na cukru, "nastropro" jsem myslela, že tu těhotenskou cukrovku mít budu. Ale nemám.

Ručička na váze se opovážlivě sune směrem k vyšším číslům, dnes na prohlídce se i setřička na gyndě divila mému "přírůstku". Ale co asi nadělám... sladké se snažím trochu omezovat a dietu teď teda určitě držet nebudu. No a když jsem slyšela, jak moje mamka nebo tetička přibraly v těhotenství 30 kg - tak už asi vím, odkud vítr vane.

Po porodu si mě můj M. chce vzít pěkně do parády. On je hezky šlank a běhá půlmaratony. Uvidíme, co se mnou udělá, teď aktuálně se moc hýbat ani nemůžu, a tak nějak si neumím představit, že se to změní. Ale ono se to změní, k horšímu. Proběhne porod a pak si nebudu moct ani sednout :)

Tato kresba je ještě z mého trochu zdravějšího období...

A aby toho nebylo málo, tak Olinka měla dle ultrazvuku ve 32 tt už 2 kg - takže taky macík.

• Za prvé je špatná zpráva, že asi bude mohutnější po mně a ne taková dlouhonohá vyžle jako M. 

• Za druhé je to špatná zpráva, že porod bude s velkým miminkem nejspíš horší. 

• No a za třetí je to dobře, asi se jí u mě zatím daří a živiny, co sním, jí stačí.

Tentokrát už došlo i na zahradu

špína a Savo - lepší pocit - rozporná očekávání - garsonka - petržel a fazole - kosa na kámen - seznámení s domorodci - jídlo - jóga - káva  

Tak máme za sebou další návštěvu našeho domečku a herního prostoru. Opět jsme pokračovali vyklízení ložnice a vrhli jsme se také na vejminek. Už to nebyla tak špinavá práce jako posledně, osobně mám proto ze všeho mnohem lepší pocit. Ložnice je nyní prázdná, stěny postříkané Savem proti plísním a vše tak nějak vysychá. Uvidíme, zda se vnitřní stěny podaří nějak vysušit. Když o tom tak přemýšlím, mám teď na počasí dost protichůdné požadavky. Na jednu stranu chci, aby bylo sucho a vedro kvůli vlhkosti ve stěnách, vzhledem k zahradě by se ale hodil občasný deštík. Bude se totiž muset obejít bez každodenního zalévání. No ale o zahradě dále.

Vejminek se ukázal jako nejsnáze rekonstruovatelný, takže začneme u něj. Má suché zdi a betonovou podlahu, vznikne z něj proto taková garsonka na bydlení. Jakmile bude obyvatelný dům, uděláme z něj ateliér. Čeká nás tedy malování a pak položení dlažby.

V neděli jsme trochu pohnuli se zahradou. Vytvořili jsme malý záhonek s petrželí, mrkví a ředkvičkami, ke plotu přišly fazole. Příště dojde také na dýně - špagetovou, máslovku a olejovou. Hokaida se mi zatím nepodařilo sehnat. Maliní a ostružiní se ujalo a spokojeně roste.

Prořezali jsme jeden strom - rozpadlou jabloň uprostřed - a vyklučili jsme lepší přístup k oknu do vejminku. Na hrubší práci se stromy to ale bude chtít větší pilu nebo motorovku. Smrky bude muset pokácet odborná firma, na to si netroufáme. Na zahradě se vrší větve, bude to chtít asi oheň.

Rozpadající se centrální jabloň - postupně ořezat a popnout

A taky to bude chtít kosu. Tráva tady roste jak z vody, takže studuju weby a videa o kosení luk. A je to teda docela věda. Kosu jsem držel v ruce naposledy tak před patnácti lety, takže uvidíme.

V sobotu jsme se také seznámili se sousedy a dozvěděli se spoustu informací. Přilehlý sad má skoro pět hektarů, liknavě se o něj stará někdo z Olomouce a celá vesnice tam chodí na ovoce a ořechy. Takže se s radostí přidáme. Taky jsme dozvěděli, že otec původního majitele domu byl topič na lokomotivách - proto všude ty zatuchlé uniformy ČSD. Původní majitel si prý rád přihnul - proto ta baterie slivovic. Smrky nikdy pokácet nechtěl, prý památka po otci, takže teď tam máme lesík. Do smrků občas uhodí blesk a sousedi mají strach, že jim spadnou na dům.

Nocovali jsme opět v Kroměříži. Díky večeři na Octárně musím trochu poupravit svůj názor, že Kroměříž je gastronomická země nikoho. Jídlo bylo velmi dobré, ovšem za odpovídající cenu. A točí tady moji oblíbenou poličskou desítku, takže super. Ale ten prostor je tak nějak moc nóbl. Já radši lidovější hospody. V neděli ráno pak procházka do Podzámky doplněná o cvičení jógy na louce a kávu v kavárně u toho podlouhlého rybníka (přextrahovaný drahý "bazén"). Podzámka je moc krásné místo.

Květiny jsou nehygienické, to jsem nevěděla

Asi každého nezkušeného člověka napadne, jako dárek do porodnice, donést květiny. Taky jsem si říkala, že až tam budu ležet, tak mi udělají radost. Tak jsem je pořídila.

Ale na porodním oddělení ve měste I. mají napsané, že jsou řezané květiny nehygienické. Chápu, asi se bojí alergií a tak.

Stále nevím, jestli to stejné platí i pro květiny květináčové...

Trochu jsme ty koupené sedmikrásky přikrášlili

Ležící velryby

Na jedné hodině gravidjogy jsme byly foceny profi fotografkou. Některé maminky si to objednaly jako své "těhu" fotky, některé jsou foceny jen jako křoví. Ovšem fotky jsou pěkné, obdivuju, když to někdo takto umí.
Tak jen pro představu jeden obrázek ze závěrečné relaxace, na které jsou podle mého milého M. "ležící velryby" a mezi nimi také já.

foto: Denisa Blatná

Objevy v domě a na zahradě

Tak máme za sebou první pracovní návštěvu domu, první pokus o úklid a také první výsadbu na zahradě. Byl to den plný vítaných a i méně vítaných objevů. Pořádně jsme si prošli zahradu - hodně stromů má uschlé větve, pár jich je uschlých úplně. Uschliny proto pokácíme, ale u některých necháme suchý kmen na místě. Budou se po něm plazit popínavky a poskytne taky životní prostor hmyzu. Na zahradě máme docela kvalitní půdu - tedy podle našeho laického zhodnocení - ale to se na Hané dá tak nějak očekávat. Je tu pár keříků rybízu, na kraj zahrady jsme vysadili maliny a ostružiny. Asi největším objevem byla ale hrušeň. Strom je to impozantní, větve má hodně vysoko, takže ještě moc nevím, jak budeme hrušky trhat. Asi nás čeká hodně práce s trháčkem.

Zahrada už dole zelená

Podnikli jsme i malou procházku za vesnici, krajina se tu začíná vlnit - už to není ta placatá Haná, jako někde u Kojetína. Výhledy na Chřiby a Hostýn, za kopcem Kroměříž, v dálce pak Přerov. Kousek od vesnice jsme objevili nevyužívaný sad s desítkami ořešáků, takže možná budou na podzim taky ořechy. Část sadu však vypadala, jako by se o ni někdo začínal starat, tak nevím. Bude asi dobré zjistit, komu ten sad patří a jestli v něm někdo sklízí.

Ložnice a kuchyň - původní stav eklhaft

Dům nám připravil jedno ne moc příjemné překvapení - stěny jsou docela vlhké. Ale možná to bude jen nedávným táním sněhu, kterého tu bylo požehnaně. Každopádně nás asi čeká postupné odkopávání základů a vysoušení. Podzemní voda to asi nebude, podle toho, jak je hluboká studna, je tady dost hluboko. Ale už jsme začali vyklízet. Ložnici jsme ze stavu "totální eklhaft" převedli do stavu "špinavá díra". Tento týden snad dosáhneme stavu "vyklizeno a +- čisto". V garážodílně se vrší modré pytle na odpady. Elektřina je zatím ve stavu nula, ale dům je připojen na vodovod - ve sklepě jsou trubky a vodoměr, takže vodu máme.

Za keřem vstup do vejminku

Tento týden nás čeká další vyklízení. Vrhneme se hlavně na vejminek. Je suchý a po vyklizení a odprašnění z něj uděláme takovou garsonku, aby se tu konečně dalo přespat a nemuseli jsme jezdit do kroměřížského bytu. Jen doufám, že nás něčím nepřekvapí podlaha - zatím je na ní hnusné lino. A taky chceme sázet dýně a fazole. A prořezat alespoň nějaké stromy. A taky stihnout nějaké procházky - Podzámecká zahrada teď bude super.    

Synchronicity

foto zdroj: www.lazyeye.cz

Včera večer jsme byli s M. u kamarádů na večeři. Vlahé teplo, grilované ryby, královský výhled, dobré víno...achh.
A kamarádka Š. se mě pořád ptala, jak se pozná, že rodí? Já jsem to ještě nezažila, ale radím jí, že to pozná. Můj jediný kontrakční poslíček bolel dost, a tak jsem si myslela, že to bude pořádné tóčo.

Po destáté odjíždíme a Š. se stále kroutí a bolí ji břicho. Den předtím prý měla taky hodně deja vu a divný psychický stav.
V noci se zas zdají divné sny mně. Podraz, odpuštění, bloudění v zašlém, secesním, katedrálním městě. Podivný pocit nespravedlivé viny a trestu.

Ráno se probouzím a přišla sms, že se BERTA od Š. narodila. Odjížděli do porodnice ve dvanáct. Chvilku po nás. Tak tedy nevím, jestli ten porod poznám?
A na doporučení časopisu koukám na net. A co...... na první dnešní webovce, na prvním dnešním obrázku... Novinka šaty BERTA.

 AŤ ŽIJÍ SYNCHRONICITY - BERTA A BERTA !!! 

PRÁÁÁSKKKK

Mám pocit že prasknu, aneb všechno na mně praská.

Dnes zničeny dvoje punčocháče. Na obrovské břicho snad neseženu žádné pohodlné oblečení.
Bojuju s tím dlouhodobě, ale s novým ročním obdobím zase nanovo. A samozřejmě, že když čím dál víc vypadám jako balón, je to čím dál horší - sehnat něco kloudného, ať vypadám mezi lidma normálně.

Těhotenské koníčky I - joga, plavání, trochu tance, kreslení a nově vitráže

Snažím se o stále větší upřednostňování volného času na úkor práce. Jde to sice pomalu, ale jde. Konec práce, tzn. zhotovení všech zakázek, je ještě v nedohlednu. Do porodu dva a půl měsíce. Můj původní plán byl poslední dva měsíce těhotenství nepracovat, nebo jen maličké zakázky :(

• Každopádne se opravdu věnuji i sama sobě a užívám si lekcí jogy s výbornou cvičitelkou. Pravda - trochu víc mě s ní baví joga normální a ne ta, kde se půl lekce s ostatními maminkami rozebírá výběr kočárku či porodnice. Ale to souvisí s preferencemi. Některá tam opravdu může chodit kvůli těm informacím.

• Na protažení a odstranění bolestí zad stále vede plavání. Snažíme se s M. chodit 2x týdně. Někdy to vyjde, někdy ne. Pomalu se to ale stává nutností, která mě oživí a zrelaxuje. Taky je příjemné, že jsem ve vodě pěkně pohyblivá, protože na souši se stávám už trochu neohrabanou velrybou :(

• Se sestrou zkoušíme i tance, ale ona je výkonná orientální tanečnice a nemá pro moje šnečí tempo a hlazení bříška příliš pochopení. Ale aspoň se trochu odreaguju a rozhejbu v kyčlích.

• Kreslení je taková stálice, pořád na něho moc času není, ale semtam se něco udělat podaří.

• Tak trochu náhodou jsem se také přihlásila na místní kroužek vitráží.

Když jsem koukala pro výtvorech profesionálních vitrážistů, tak jsem žasla. Takto bych si mohla vytvořit opravdu krásné "obrazové" kousky. Před první lekcí jsem snila, co všechno vytvořím a šla tam vybavená skicáky, pastelkami a tužkami.
Paní "učitelka" mě hned trochu zchladila, že se tvoří podle daných šablon. No tak jo, vyberu si něco pěkného - říkám si. Ale ona můj výběr hlídala a na všechno řekla, že je to příliš složité. Že si musím vybrat něco, co nevyžaduje moc velkou přesnost v řezání a ve spojích - pro začátek. Byla jsem trochu zklamaná, ale nakonec jsem vybrala hrušku a jablko, jejichž části se stýkají jen v jednom bodě a jedné hraně - tudíž jsou vhodné pro začátečníky.
V zápětí při zkoušení různých typů řezů, řezáků, kleštiček a úchopů jsem jí dala zapravdu - že technika není úplně jednoduchá. Řezání mi zpočátku moc nešlo, následné broušení na brusce bylo lepší. Poté se kousky sklíček ovinou páskou a ocínují. Pak se díly slepí. Celý tento postup mi na prvním výrobku zabral asi 4 hodiny. Ale už vím jak na to, a příště to snad bude rychlejší.
Přikládám foto prvního "infantilního" výrobku a sním, jak si postupně techniku osvojím a budu tvořit ty své velké abstraktní obrazce :).

Letošní velikonoce - netragicky ponuré a s láskou

Bílá sobota ve slavkovském zámeckém parku

Jak moje mamka správně poznamenala, všechny neštěstí, co se mně kdy staly, byly o Velikonocích. Nebudu raději vzpomínat, ale bylo toho dost - pobytů v různých nemocnicích a podobných zařízeních. Brrrr. Byla jsem holka ztřeštěná a nezodpovědná a osud mi to pěkně vracel. Ale takto už naštěstí nežiju.

Takže jsem čekala, že letos tyto velké duchovní svátky proběhnou tak trochu klidně. Sice jsem se cítila hůř než obvykle, 4 noci mně trápily nespavosti, ale to už asi k tomuto období velkých změn a také k mému těhotenství patří.

Velikonoce stále ještě nebyly ve znamení jara. O víkendu zataženo, v pondělí sněžilo, ale přesto jsme je prožili pěkně a s poselstvím, které jsem pro M. symbolicky obarvila na vajíčku. Lístky ještě nerašily, tak se to holt vystřihlo z igelitové tašky...

Srdcovka pro M.

Poprvé na místě - už máme klíče

Počasí cestám nepřeje - lebky a parohy - špína - zahrada - švestky - porno - pozdní oběd v Kroměříži

Tak nám počasí konečně dovolilo podívat se do našeho vesnického sídla. Ačkoli počasí v Brně bylo na současné poměry docela dobré (nemrzlo, nesněžilo, nepršelo) na Kroměřížsku je nedávná sněhová kalamita docela znát. Kvůli ní si také ještě původní majitel neodstěhoval své věci (mj. paroží a další podobné kusy mrtvých zvířat - brrr), takže naše návštěva byla spíš takovou obhlídkou domu a prohlídkou zahrady.

S domem nás čeká hodně práce - hlavně vyčištění, vymalování, desinfekce, odstranění plesnivých míst (v domě dva roky nikdo nebydlel) atd. Ale v ložnici je - zdá se - pěkně zachovalá dřevěná podlaha a také původní okna snad půjdou použít.

V zahradě je spousta stromů v různém stádiu rozkladu. Je tady několik švestek (uvidíme, jestli nejsou napadené šarkou), jabloní a také obří třešeň. Několik stromů je už uschlých. Tento rok zatím nejspíš  začneme s různými keříky (rybíz, angrešt, maliny, ostružiny, myrabelky) a pak asi vysadíme pár krajových odrůd jablek a rezistentní švestku. Bohužel tu není ořech a na můj sen - jedlé kaštanovníky - asi nebude místo...

Kachlová pec je trochu v horším stavu, než jsem si myslel. Ale funguje a to je hlavní. Pumpa pumpuje, čistění a rozbory vody budou následovat :-)

Odpoledne jsme už byli docela zmrzlí, což vyřešil přesun do Kroměříže a pozdní oběd v kavárně Matiné.

A na závěr pár fotek:

Archiv slivovic původního majitele. Pokud si je neodveze, asi to všechno vylijeme. Nechci riskovat metyalkoholovou otravu. Časem si třeba vyrobíme kořalku vlastní. 

Půda je docela romantický prostor - časem tu asi budeme mít ložnici. Místnost původnímu majiteli nejspíš sloužila také jako - ehm - onanovna. Objevili jsme tu tento oltářík plný laciných porno novin a obrázků nahých žen s účesy z osmdesátých let. Nad oltáříkem visí dámské gaťky XXXL velikosti...        

 Tato část půdy je už zajímavější a méně oplzlá - ty váhy nám tu asi zůstanou. Hurá...

 Vinohrad za bývalým kurníkem - jedno z míst, které asi čeká demolice

A tady je zahrada - některých stromů se budeme muset zbavit. Vykácíme i smrkový lesík (no jeden smrk možná necháme), který je také na pozemku. Stíní a zabírá místo