V Dolních Kounicích na vinných slavnostech

Krátce po svatbě jsme zajeli za našimi kamarády do krásného městečka Dolní Kounice.
Mám to tam ráda.
Kdysi jsem chtěla mít svatbu v místním polorozpadlém klášteře Rosa coeli. Jen nebylo s kým.

Rosa coeli - Dolní kounice

A když nakonec bylo s kým se svatbit, s mým M. - vybrali jsme přirozeně jiné místo. Hrušeň Šmigula nad Pozořicemi. Možná jsme udělali dobře. V klášteře se v hostorii děli dost podivné věci.

Hrušeň Šmigula a M.

Každopádně do Kounic na výlety jezdíme. Byli jsem tam na velikonoce a teď taky. Víno místních vinařů nás tedy žádné moc nenadchlo.

Ale proběhli jsme se po místním hřišti, které mě štípalo do bosých noh. Nikdo mi nevymluví, že ty trávníky nejsou jedovatý. Holt četba Svobody - Ekozahrady se na mě projevuje. Jen nechápu, Šárka to taky čte, ale tak to na ni nepůsobí. Dost často nade mnou začíná kroutit hlavou, co že to ze mě leze za blbosti.... :)

Já, Ola a Berta

Na fotbalovým hřišti

Holky se hádaly o místa

Šárka. Lukáš, Berta a v břiše sourozenec Ufo

Oli a M.

Lovci a sběrači

Doleželovi byli tento víkend opět na Lamezónu v Bojanovicích.
Po propršelém závěru léta se procházeli a pracovali hlavně v gumácích. V zahradě řádí přemnožení slimáci, našli jsme i právě narozené, ještě skoro průhledné mláďata. Na dvorku se skrývala i vzácná Ropucha skvrnitá, myši a všudypřítomní pavouci. Nikde jinde jsem jich nikdy tolik neviděla jako tam.

Už jsme doma, večer, v Brně a teple. Je nám sice fajn, ale vzpomínky na dotek opravdového života v přírodě a krajině námi ještě rezonují. Vždy odjíždímez brna rozkolísaní a nervózní z našeho uspěchaného života. A vždy se vrátíme ukotvení a uzemnění. Krása.

Já tam mám silné pocity přítomnosti, Země, občas i silné problesky vidění a energie. Prostě TAM MÁME ŽÍT. Hrozně nás to nabíjí. Já chci tvořit, ale jsem spokojená i u sbírání shnilých jablek. Prostě skoro JEN jsme. TAM.

Hanácké tai-či

Nejpraktičtější obuv

Sbíráme, když není v zahradě, tak v sadu

Jo, člověk je tam tak nějak nebi blíž

Sběr

Ropucha skvrnitá, aspoň myslíme

Příště už snad budem chodit na kadibudku. Hurá.

Nový pokus. Vyvýšený záhon. Ještě další rok budem vyvyšovat. Toto je základ.

...a zase z našeho La maisonu ...

...jsme lepší než loni.
Byli jsme tam více než dvakrát a párkrát jsem i přespali.

Ale při dnešní návštěvě jsem z toho měla trochu depku, přece jen se to tam zas tak moc neposunuje. Máme moc aktivit - svatba, dovolené, výlety, návštěvy a někdy nemoci :(

Ale nakonec mě dnešek nadchnul. Konečně jsem si zabydlela můj budoucí ateliér. Oškrábala jsem jen část stěny, ale hned je to tam jaksi víc "moje". Musela jsem tam samozřejmě rychle namalovat obraz, je to číslo jedna. Inspirace křišťál od Katky H. - náš svatební dar, ať to v smutné chaloupce trochu rozveselí.

Michal vyklízí, odváží odpady a bourá. Máme nějaké nápady na koncepci zahrady a pár kamarádů slíbilo pomoc jako svatební dar.
Příští rok to v Bojanovicích pohneme o veliký kusanec.
A další léto bychom mohli začít stavět novou část domu.

Už jsme všichni Doleželovi

Naše placky s myrtami

Ano, měli jsme svatbu.
Bylo to zpočátku neuvěřitelné, pak pořád daleko a daleko a nakonec hektické, stresuplné, napjaté.
Ale zpětně zase krásné a pomalu upadající v zapomnění. Jen mám nové příjmení a musím si vyřídit všechny doklady :(

A pojedeme na svatební cestu do mé vysněné Florencie.

A tak trochu mi připadá, že začínám nový život. Hurááá. Miluju začátky.

Tyto fotky zatím máme od profi fotografa - Taka tuka photo - těšíme se na další :)

Přípravy před svatbou a na oběd stylově - PIZZA

Svatba byla nakonec v sokolovně - vše improvizace

Foto obřadu od kamarádky

Baštíme dort od Laskominy od Maryny