28. října 2014

Podzim a klid u nás

Po až moc rušném létě se začínáme trochu zapouzdřovat doma. Ovoce nasušeno, marmelády moc nebyly z čeho dělat, slivovice už jen poskrovnu.



Ale se změnou času jsme se přizpůsobili rytmu našich předků a kolem deváté teď chodíme spát. Olinka se bohužel budí v šest. Takže snad poprvé v  životě ten posun času výrazně vnímám. Ale nevadí. Budeme si v teploučku a v klidu více spát celou zimu. Sice máme práci i v tomto ročním období a používáme elektřinu, ale opravdu se snažíme žít více "postaru".  Mě na to navádí stále více věcí. I poslední seminář na kterém jsem byla - Čakry a energie u Animy Noiry mi potvrdil to, že mám žít víc v klidu. A manžel M. se tomu vůbec nebrání. Třeba budeme na to příští léto mít opravdu hodně energie, když ji teď trochu pošetříme.

Ale vůbec nejsme nečinní :)
Já jsem začala párkrát do týdne působit v Artschool a s M. vymýšlíme a začínáme realizovat nový projekt Edgar & Helga. Měl by být celoživotní. Měl by nás hodně bavit a myslím, že se toho i hodně naučíme. Třeba někdy i něco vyděláme, a hlavně za sebou práci budeme vidět. Tento školní rok jsem konečně začala chodit na kurzy jogy k mé vysněné učitelce Sávitrí Déví a to mě určitě taky zklidňuje.

V Bojanovicích se stihnou dobourat chlívky, pokácet stromy a jsme teď tedy v zajetí plánů, jak ten náš nový dům bude vypadat. Na to, že jsem studovala architekturu v tom máme slušný bordel. Člověk by chtěl vyhovět Feng-šuej a svým ideálům. Pak tam zasáhnou normy, světové strany a peníze. Sama jsem zvědavá jak tento hlavolam rozklíčujeme.

Ale opravdu. Jsem ráda, že toto šíleně hektické léto máme za sebou. Teď už budou jen krátké procházky povenku a já si ještě s kamarádkami zaletím užít "postsvícu" do Londýna.



13. října 2014

Šopa je pryč


Opět jsme trochu pokročili v bourání a tentokrát to odnesla šopa, která sice byla v dobrém stavu a hodila se na uskladnění různých věcí, ale svou polohou hodně překážela. Zbourat dřevěnou místy oplechovanou boudu se ukázalo jako trochu těžší oříšek, než se původně zdálo. Na její konstrukci si původní majitelé dali záležet (hodně hřebíků, pevné spoje, dvojité stěny) a střechu navíc tvořilo asi šest vrstev térového papíru a ipy. S vydatnou pomocí příbuzenstva se ale vše za jeden den podařilo a na dvoře teď máme dobrou plochu na kontejnery pro stavební odpad.

Teď nás čeká bourání chlívku vpravo. Ten je zděný, takže to bude zase jiná zkušenost. Z něj bychom chtěli zachovat co nejvíce cihel pro další použití, ale stavebního odpadu z něj bude asi i tak poměrně dost. Na bourání si zase přizveme nějaké brigádníky (ve více lidech to jde skutečně o hodně rychleji), tentokrát asi placené pomahače z řad místních.

Na začátku listopadu ještě zmizí stromy v pozadí a s nimi i věčný problém s jehličím a šiškami. Smrky do zahrady nepatří, i když na nich hnízdí ptáci. 

Trochu nepříjemným překvapením se ukázal stav komína ve starém domě. Zatímco loni táhl jako o život, až jsem si říkal, jestli to nebude chtít škrtící klapku, letos naopak netáhl vůbec. Shodli jsme se, že je nejspíš ucpaný kouskem cihly. Takže oprava a další výdaje. Ale komín je důležitý, takže tak...

Jakmile zmizí chlívek a stromy, čeká nás přemýšlení, co dál. Budeme na to mít celou zimu. :-)

Chlapi bourali

Děcka na šopě skákali

Děda stihl udělat sezení pod stromem

A v budoucím atelieru jsme poprvé měli s dětma malování :) 

9. října 2014

Ženský kruh

Dlouho jsem si dodávala odvahy a nakonec to šlo jako po másle.
Kamarádka K. ženské kruhy navštěvuje, pomohly jí překonat utrpení po smrti syna, kdy partner nestačil. Lákalo mě to, ale jižní čechy, kde ona bydlí a chodí tam na setkání, jsou pro mě dost z ruky.

Jednou jsem narazila na obrázek prostoru sdružení pro osobní růst z Rousínova. Uchvátil mě. Nevím co je to za dům, jakou má historii, ale síla a klid z něho vyzařuje. Nakonec jsem se tam na můj první, úplňkový ženský kruh vydala.

foto - Cesta - Rousínov


Bylo to tam krásné. Nejistě jsem se cítila asi jen 5 minut. Pak jsem se s některými ženami trochu začala bavit. To byla pro mě novinka. Často se účastním kurzů jogy, workshopů týkajících se ženských témat i jiných akci, ale většinu se s nikým moc nebavím. Tady to asi nějak správně plynulo...

Průběh byl přirozený. Bylo to dlouhé, ale tak nějak osvobozující. Poté jsem se cítila klidnější, uzemněnější, spokojenější.

Můžu jen doporučit.


7. října 2014

Svatební cesta

obvykle následuje po svatbě. Nevím, kdy přesně mají novomanželé odjet, ale my jsem vyrazili pár týdnů po svatbě. Samozřejmě naším cílem bylo vybrat vybavení domácnosti, prolezli jsme za tímto účelem pár bazarů, ateliérů místních umělců a nakonec jsme malou dózičku zakoupili v trapném obchodě pro turisty. Ale líbila se nám. A teď nevím co do ní dát. Piniové oříšky by byly ideální, ale jsou trochu drahé.

Ale vážně. Chtěli jsme nasát tamní atmosféru a krajinu. Pokochat se památkami, o kterých jsme se oba hojně na zkoušky učili. Chtěli jsme jíst těstoviny, pít kafe a víno a já jsem také chtěla alespoň jednou letos okusit moře.

Jediný problém na cestě byl, že nám nepůjčili auto v půjčovně, kde jsme si ho zabookovali a již zaplatili. Měli jsme špatnou kartu. Půjčovnu na římském letišti Golden car fakt nedoporučujeme. Peníze nám nikdo nevrátil, ale sen o road dovolené v Toskánsku jsme si naštěstí splnili díky jiné půjčovně. Pro ně karta špatná nebyla. ?

Takže. Je to drahý způsob cestování (letadlo, půjčení auta, ubytování, jezení v restauracíchv centrech turistických měst) a moc jsme toho nestlihli, protože jsme ty vzdálenosti trochu podcenili.
ALE, je to fakt nádherné. Oba jsme byli překvapeni, jak krásná tamní zkaměnělá historie je. A moc pěkné je, si krajinou i městy svobodně projíždět.

Pořád mám nyní u nás, na severu, pocit : "jak barbarská místní architekura je". Ano, neplatí to již vždy, tento výrok je pár století starý. Ale část tu stále zůstává. Prostě tím centrem a prvopočátkem západní kultury byla TA  ITÁLIE.

Civitavecchia

Tarquinia

Moje koupání

Radnice Florencie - Palazzo vecchio

Florencie - ponte vecchio

Palazzo PITTI - můj umělecký pseudonym po dlouhá léta

Michal s Fiatem 500 skvěle řídil

Ano, Michal a jeho kávička

Siena. Ta nás opravdu dostala do "kolen" - musíme se tam vrátit

Odjezd - Lago di Bolsena