Ono se to už děje :)

Nový skvělý kamínka

Dlouho jsem sem chtěla napsat příspěvěk inspirovaný některými hláškami od Olinky. Je teď hodně vtipná. Ale vždycky bylo něco jiného na práci a sil pomálu.

Dnes mám energie více a neusla jsem hned v 9 s dětma, jako M. Přijeli jsme z Bojanovic. Sice jsem tam nebyla vůbec aktivní, zima člověka tak nějak utlumuje, a tam teda JE zima. Zatím tam nemáme nějakou teplou místnost - přežíváme náš sobotní relax od dětí a města díky důmyslnému teplému nekolikavrstvému oblečení. Ve vejminku sice stará kamna jsou, ale co tam dělat... tak jsme spíš venku, nebo pro M. je dost práce ve starém domě - ( tam je zima ještěvětší než venku).

Je to dobrá zkušenost. Tak nějak si aspoň umím představit, co třeba Oli zažívá v lesní školce, skoro celý den venku - i v dešti, mrazu. A někdy mi přijde, že ten sobotní mráz opravdu pálí, jak se říká. Ale pocity se střídají - snažíme se zahřívat čaji, těmi kamny, sekáním dřeva či M. má oblíbené bourání starých betonů. Na oběd nějaký gulášek s chilli zahřeje nejlíp a nejdýl. Je to fajn.

Do slatinského paneláku obvykle přijíždíme unavení, ale nějaká hlubší dobíjecí síla mně vždycky pohání - pár hodin, či dní, kdy cítím něco živého v sobě. 

Dnes je to trochu jiné. Je to den po hodně náročném týdnu. Asi i škoda psát, co se dělo - nedorozumění s lidmi, s řemeslníky, statikem a klientem při zakázce - pro citlivější povahy je to devastující, ale trošku si zvykám a tentokrát se konečně otřepávám rychleji. Sauna, joga a feng-šuej, které jsou mé stálé koníčky, mě i přes ty problémy krásně zrelaxují. Jsem po nich šťastná a dokonce i spánek se vrací. Cítím i porozumění s M. Dnes pak drobný škraloup s mým taťkou, ale jako bych to neznala... hodně se učím přes věci přenést. 

Uff. Je to nějaké osobní, ale kde jinde si ulevit při vzácné chvíli jen pro mě? A přitom se stalo i tolik pozitivních věcí. Kroměřížský pokec s mou milou skorosegrou Katkou, duševní přiblížení s klientkou zubařkou, tolik chutí a málo času do navrhovací práce, vize do budoucna, po více než ročním jakémsi neuspokojení jsem zase zaplula do hloubek jógy s Mílou, občasná harmonie s M. a hlavně tak nějak pevná půda pod nohama v životě :) - malé pramínky zázraku, který bude sílit.

Olinka a maminka - 02/2018

Když jsem onehdy lechtala Oli, tak ona pištěla: 
" Můj život je tak slaďoučkeeej" - inspirujme se .

Eďa je teď po několika nemocích, nic moc dny to byly, kdy mu nebylo dobře, ale tento den byl od rána tak usměvavej, že se to hned vyrovnalo. 

A Bojanovice mají ode dneška zase srdce.

M. zapojil a zapálil ty naše nový - trochu (provizorní) krásný kamínka. Dům zase žije a bude žít, myslím že to povolení za max. 3 měsíce budem mít. Jasně, teď je to i trochu na nás, jak zvládnem to přepojení elektřiny s Eonem, ale to dáme. A na sloupě „eoňáckým“ jsme dnes objevili už připravenou krabičku k našemu budoucímu elektrickému připojení. Úplně zárověň jsme s M. začali blekotat, ONO SE TO UŽ DĚJE !