TAK !

Do masek na závěrečný průvod v Boskovicích

TAK. To je Edíkovo jedno z prvních, ale určitě nejoblíbenější slovo.
Otáčí stránky knížky a říká TAK/C/T. Dává obrázky do miminkovských puzzle a říká TAK/C/T. Skoro všechno si pěkne okomentuje tím svým TAK/C/T.
Protože maminka to taky TAK říká. Tatínek si taky rád oddychne svým hlasitým TAK, když už má nějakou zase další a stamiliontou práci doma za sebou.
(Eďa zvládá v 9 měsících ještě NAM, MAM, BÁC, BAB).

TAK se teď máme vcelku dobře. Včera jsme zvládli náš první výšlap s oběma dětma (na Brdo). Moc totiž nevýletujeme. Jsme doma, na hřišti, u babičky, na návštěve, na zařizování a nákupech a nebo běháme za požadavky našich dětí v Bojanovicích. Tam je to s nima náročný. Ale je tam TAK hezky.... i když se Éďa plazí prachem z naší terásky, kryté stavební plachtou do vejminku. Nebo další věci, které si asi dnešní miminka, žijící v přehnaně čistotných domácnostech, hned tak neužijí. Tam to ani jinak nejde. A děda s babičkou se diví, že ho nechám a přitom vzpomínají, jak za nich se děti plazili po zemi mezi hov.... Tak nevím co je správně, ale přece ho, našeho divocha nemůžu nechat celý den v kočárku, nosítku nebo bez pohybu. Vždyť je to drak !

Začátkem prázdnin jsme si parádně užili festival v Boskovicích a pak už jen takové malé ježdění na Hanou. Větší dovolené jsme zrušili, ať má tatínek M. klid a může v Bojanovicích kopat, bourat, brousit a být.