Advent začíná, mně končí šestinedělí a navíc jsem měla narozeniny.
K nim jsme mi nadělili krásný zážitek, rituál Rebozo. Obvykle se dělá po narození dětí, na uzavření toho vítacího a tak trochu jiného období. U mě to bývá rozladěné období.
Poprvé psychóza, teď mnohem lepší, ale nervozita a stres se i přes láskyplný vztah k miminkovi zase projevovaly...
Rodina běžící na plný plyn. Někdy i přes plyn, chaoticky se zmítající a hledající zase nějaký kus oblečků při nervozním raním chystání se do školky. Ti, kdo mají děti pochopí. Ti, kdo v sobě mají kus neorganizovanosti a chaotičnosti jako my, si možná popláčou. Někdy nám to nejde. Ale přece mám pocit, že se kousek po kousíčku lepšíme. Tatínek maká jako čert a maminka se snaží míň nadávat :).
Vůbec jsem to nečekala. Po tom rituálu zavírání kostí jsem se pěkně zklidnila. Možná nelpím na tom, aby bylo všechno, jak si představuju, a mám z věcí a prožívání času větší radost. MÁM DOCELA VELKOU RADOST z toho co nám život přinesl. Je to pěkný.
