"Tobě se to vlastně dobře doplňuje, přes týden sedíš u počítače, a o víkendech tady fyzicky pracuješ," řekla mi sestra při návštěvě našeho staveniště. Z ní to vlastně logicky, propojit "desk job" a práci na domě a zahradě. Ale víte co? Moc dobře se to právě nepropojuje. Ani náhodou, a povím vám proč.
Na domě intenzivněji pracuju někdy od začátku léta. Teoreticky bych se měl vždy po práci venku těšit na práci v teplé kanceláři. Ale vůbec tomu tak není. Fyzická práce mě spíš demoralizuje v tom smyslu, že mi většina počítačové práce přijde hodně zbytečná. Nejvíc to vnímám u sociálních sítí. Kopat do země, obracet zanedbaný pozemek v budoucí zahradu a tvořit z neudržované dříve smrduté (už nesmrdí .-)) rujny dům pro budoucí život celé naší smečky, má pro mě jakýsi vyšší smysl, než se stále koukat a být nějak mentálně zapojen do agendy na Twitteru a Facebooku.
Je to taková opravdovost vs. divný online svět. I když jsem před časem na obou sítích unfriendnul/unfollownul různé idioty, stále mi zdejší svět přijde tak nějak hloupý, nudný a sebeopakující se. Víkendové práce na domě to všechno zvýrazňují a víc odhalují. A to je myslím dobře.
26. října 2015
5. října 2015
2 kopáči ve zlatém prachu, ořechy, Vilbur
Je těžké sehnat pomocníky na stavbu. Když je seženete, je težké vydržet je přeplácet, koukat se na to jak moc nepracují, jak z vás tahají další peníze, jak si půjčují a nevrací nářadí, jak je s nimi těžká domluva, organizace a jak vám lezou na nervy.
Takže tento víkend kopala i ženská bytost. Ale kopala si kuchyň.
Nádherný raný podzim, sad a vyhlídnutý ořech s ořechy. Možná moštárna v rozpadlém domě. Vyhlídky na další gajeje?. Radši ne.
Krása života.
A zbytek jen pro zasvěcené :). Pro mého M.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)