Joga pro mami a mimi

Stejná paní cvičitelka jako v józe pro těhotné, podobný kolektiv, ale mnohem větší pohoda. Joga pro ty opravdu nejmenší. Olinku jsem přihlašovala když si ještě lebedila v bříšku, chodili jsme pak na kurz od jejích dvou měsíců. Pro velký zájem je opravdu nutné se hlásit hoodně dopředu.

A stálo to za to.
Teď, před Vánoci už pamalu s kurzem končíme a nový zatím nezačneme. Paní cvičitelka nám jde rodit. Tak tady pár fotek z toho jaké to bylo.

Noc v hmyzím domě

nápad - párky a pivo - kouř - sršni - pavouci - špína - pivo - klid - Lamezon - omítka - prach - mrkvová buchta - kafe

Náš dům na Kroměřížsku si jako základnu vybraly také vosy, sršni, pavouci a komáři. Konečně se mi podařilo v domě přenocovat, nebylo to sice nic pro arachnofobiky, ale spalo se nádherně.

Jako pavouk pavučinu si takhle spřádáte plány na nedělní pracovní návštěvu svého vesnického domu. V tom vás ale napadne, proč neodjet už v sobotu večer, v domě konečně přespat a druhý den se vrhnout do práce hned ráno? Okamžitě jsem zavětřil dobrodružství, domluvil se s ženou a v sobotu odpoledne jsme se vydali nejdříve k babičce do Pozořic - tady zůstala žena s Oloušem - a já pak následně do našeho Lamezonu.

Takže si vybaven vídeňskými párky, smaženým květákem, chlebem, sýrem a PET láhví piva dojedete tentokrát bez obvyklé zastávky na kafe v Ivanovicích přímo na místo. Už je tma, konečně proto oceníte, že dům už má zapojenou elektřinu. V kuchyni vás kromě špíny překvapí také asi patnáct mrtvých, či polomrtvých sršňů na podlaze.

Zatopíte, komín je nějak ucpaný, celou místnost proto dobře vykouříte. Pak se vše usadí a kamna začnou táhnout. Sršně zametete a vyhodíte do pytle na odpadky. Sporák v kuchyni je docela účinný a prkna ze zbourané králíkárny dobře proschlá, takže oheň hučí a v kuchyni je v mžiku vedro. Někteří sršni se teplem proberou a naštvaně v pytli bzučí. Napadne vás cosi o hmyzí houževnatosti a chitinových robůtcích s žihadlem a jdete bzučící pytel vynést ven zpátky do chladu.

Kuchyně v neděli ráno

Další cíl: alespoň trochu vyčistit podlahu v kuchyni. Komplikovaným způsobem (kohoutek zatím nefunguje, vodu regulujeme pomocí hlavního uzávěru) si natočíte zásobu vody, hučící sporák vám dokonce i vodu rychle ohřeje a svou pozornost obrátíte k temným zasviněným koutům kuchyně. Nejdříve zametete směs hlíny, vápna, malby, plísně a pavučin, která se tu za léta nepoužívání nashromáždila. Přitom vyplašíte bezpočet pavouků nejrůznějších velikostí, mezi nimiž se mihlo i několik statných 4-5cm kousků. Z nějakého iracionálního důvodu pavouky nerad zabíjím, i když se mi hnusí. Tady ale nešlo jinak. Sorry, vaše teritorium si nyní pro sebe zabral pán tvorstva. Každopádně linoleum v kuchyni trochu prokouklo a černý nános je pryč.

Kuchyně je tedy pro aktuální potřebu čistá a máte volno. Takže sníte večeři, zapálíte vonnou tyčinku, abyste trochu vyhnali ten zatuchlý puch a otevřete si pivo a knížku. Lidský duch zvítězil nad ruinou, harmonie místa je obnovena a ze starého domu je Lamezon.

Zátiší s vodou - v hrncích, v kýblu i ve stěně

Po čase vás čtení přestane bavit a už jen tak koukáte do plamene v kamnech. Postupně přiložíte několikery Zlaté stránky a pár jakýchsi komunistických knih a časopisů. Pak jdete spát a zdá se vám něco o dvaceticentimetrových pavoucích lezoucích po stěně pokoje.

Druhý den už byl hlavně pracovní 

Ráno se vám ze spacáku moc nechce. Zima. Spraví to čaj a zbytek vídeňských párků. Znovu a tentokrát už bez kouře zatopíte. Oškrábete zbytek omítky ve vejminku a pak se ve vás opět probudí demolition man. Zbouráte proto zbytek latríny a kurníku. No a pak už jen úklid obýváku, což v daném kontextu znamená zametení pavučin, oškrábání vlhkých míst a vysátí prachu. No na dopoledne a část odpoledne bohatý program. Nakonec taky pokec se sousedkou, které odmítnete řízek, tak vám vnutí alespoň mrkvovou buchtu, návštěva rodičů v Kroměříži a cesta přes Pozořice zpět do Brna. A taky to kafe v Ivanovicích.

Obývák. Foťák to vyfotil blbě, tak jsem tu fotku trochu hipstersky sprznil. V popředí nejteplejší péřový spacák všech dob - asi deset kilo peří.

Už chodíme zase plavat na kravák

a je to moc supr na mamčiny bolavý záda. Bazén máme od DRNH hezkej, to ví všichni, a navíc je tam nově opravený jezírko i s přechodem pro žáby. No centrum města má svý výhody :)

Plavání v rámci rekonvalescence po porodu opravdu doporučuju. Pro ty po císaři je to šetrné na břicho, u jiných sportů a pohybů mě to dost bolelo, ale plavání hned po šestinedělí ok. Takže se stále zlepšuju v plavání, za chvíli to bude ten kilometr na jeden zátah. Ovšem k dokonalosti to má daleko, takže plánuju jít na výuku Totálního plávání ve stylu kraul. Jsem docela zvědavá, protože ještě před pár lety jsem byla stoprocentně přesvědčená že se toho kraula nenaučím, tak uvidíme.

Ola by chtěla taky plavat, teda aspoň si to myslíme. Miminka v okolí plavání zbožňujou, jak jejich maminky říkají. Je to vlastně taky jedinej sport, kterej můžou dělat. Pak začnou ještě chodit a pak běh a pak už to jede.

S miminkama chodíme i na jogu, ale o tom zase někdy příště - tam si zacvičí hlavně záda maminek, jak ty malý cvaldy tahaj :(.

Peklo zmrzlo

říká můj milý M. když se staně něco naprosto neočekávaného.
No a moje zmrzlé peklo je to, že jsem dnes dostala krásnou čokoládu za ty nervy s Olinkou. Jen víc takových pekel :)

Jak jsme už nechtěli další oblečky z Lidlu

Nevím jestli tento obchod máte ve svém okolí. Možná že naštěstí ne.
Bohužel ho má hned vedle práce naše babička, a tak Olince občas něco koupí. Nejsou to věci špatné, ale kvalita vzhledem k jejich ceně asi nebude valná.

Navíc mě odrazuje to množství stejných oblečků v prostředcích MHD v Brně. Já taky nikdy nechtěla být stejná...

nožičky olinky po aplikaci ponožek z Lidlu

Jak jsme šli o 6 týdnů později na "nožičky"

Naše chaotické mateřství a otcovství pokračuje. Nejen že jsme nezaplatili za porodnici, dokud nám nedošla upomínka. My také zapomínáme chodit k doktorům. Což o mě nejde, já bych tam nejraději nechodila vůbec, ale systém a babičky by to asi nepřežily...

Tak nějak jsem si z těch zmatků v porodnici pamatovala že na nějakou kontrolu k ortopedovi máme jít, ale myslela jsem, že nás někam doktorka obvodní pošle nebo poradí kam se obrátit. Ona ale nic neříkala a já jsem na to nemyslela. Mám spoustu jiných věcí, který hlavu zaměstnávají. Takže jsem se jí až v 8 týdnech zeptala jak to je...a ono už jsme tam v 6 ti týdnech měli dávno být.

Ale zdravotnictví je pružné a tak nás objednali od zavolání za měsíc. Šli jsme tam tedy ve 12-ti týdnech, Olinka místo tříkilového mimča už pětapůlkilová. Skoro se jim nevešla na stůl. Ale stejně tam měli zmatek, a pro změnu na nás zapomněli zase oni a objednali nás na oběd, kdy tam nikdo nebyl.

Tak jsem s tatínkem čekali a fotili :)

Jo a tyto nožičky sou naprosto v pořádku 

Fleesové šatičky

Ještě nezačala topná sezóna a v paneláčku si sami zatopit nemůžeme.

Ola začala trochu kýchat a zakrytá být nechce - hned se odkope. Na noc se snad naučí spát ve spacáčku, ale co pohodlného přes den?

Tak jsem dnes ráno rychle spíchla fleesový šatičky na doma. Vypadá to jako miminka za starých časů. Šedou a černou látku mám nakoupenou na moji bundu s kapsou pro nošence v šátku - tak proto ty ponuré barvy :).

Na kapsičce Olinčin podpis - ještě je negramotka XXX.

Fleesový šatičky na doma - výroba je rychlá :)

Přivítání naší dcerky na tento boží svět

Počkali jsme 2 měsíce. Počkali jsme až budeme silní, já i ona. Počkali jsme až skončí prázdniny a dovolené.

A dne 7.9.2013 jsme se s rodinou sešli na počest naší Olgy a přivítali ji na svět.

oslavenkyně Oloušek koloušek

dokonce i při oslavě se dá spinkat

Bylo to prozaické, moje mamka chtěla hlavně pít meruňkovici.
Já jsem chtěla hrát ping-pongový turnaj, ale nikdo nechtěl hrát se mnou.
Někteří si povídali a švagr griloval maso.

babička D.

Nakonec jsme si zahráli na sudičky a spolu s vyfouknutím bublinek Olince přáli do života vše pěkné.

děda K. a Sim se v bublinkování činí :)

První výlety s O.

Skončilo šestinedělí, trochu jsem se zvetila a O. je už velká a rozumná. Takže začínáme jezdit na první výlety. Trochu mě mrzí že mi uniklo vlastně celé léto.
Nikde jsem nebyla, ani jednou jsem si nezpaplavala v rybníku či v bujné říčce.

Piknik COWO - Brno Lužánky - taťka přebaluje

Ale Olinka stojí za to :) a příští rok si to vynahradíme. Uděláme si dvojnásobné léto, jen výlety a výlety a taky nějaká pěkná dovoška k moři.

Ola vypadá jak kluk a nenosí růžovou... teda zatím.

Teď na konci prázdnin a prvních podzimních dnech tedy začínáme trochu drandit. Už umím kojit i venku a pomalu se sžívám s cestováním s kočárkem nebo se šátkem. Včera jsme zvádly navštívit Š. se čtyřměsíční Bertou a udělat malou tůru se šátkem a nosítkem. Na Skříbský mlejn se musíme vypravit vykoupat příští léto, teď už tam bylo po sezoně.

Napoleonské slavnosti Slavkov

Tatínek M. se o dcerku vzorně stará

Sobotní nákupy v centru Brna

Každý den se teď hejbem, tak doufám že se postupně dostanu aspoň na váhu před těhotenstvím - no ještě je to hodně kil a kilometrů, ale fandím si a M. mi taky.

Další návštěva domu a zahrady - vznikají hromady hnusu

prach - elektřina snad půjde - králíkárna down - odpad - co žije v lese 

Po delší době se konečně podařilo na jeden den zajet do našeho venkovského sídla a opět se někam s úpravami posunout. Cílem byla hlavně konzultace s elektrikářem a úklid vejminku a jeho postupná příprava do takové fáze obyvatelnosti, aby se v něm dalo spát.

Jakmile elektrikář přijel, snažil jsem se ho připravit na stav domu ve stylu "moc se nelekněte, jak to tam vypadá", ale prohlásil, že je to docela dobrý (asi je zvyklý na horší) a podle jeho názoru zapojení elektřiny nic nebrání. Takže už to stojí jen na tom, jak se k tomu postaví e-On.

V vejminku jsem očistil podlahu od zbytků shnilého papíru, který sloužil jako podklad linolea. Nyní bude následovat oškrábání malby a nové vymalování - buď vápnem, nebo Primalexem. Na podlahu chceme dát časem dlažbu - nejspíš něco ve stylu cotto - ale zatím tam provizorně budou OSB desky a koberec.

Protože čištění podlahy hodně prášilo a moc mě nebavilo, prokládal jsem to prací venku a zboural shnilé králíkárny. Kromě toho se také podařilo vyčistit dvůr od veškeré lebedy. Každopádně je nyní na dvoře hromada organického odpadu, hromada dřeva, kupa šrotu a igelitu, který jsem nasbíral v "lese". Vypadá to tam prostě jako na ekodvoře. Šrot, plasty a další humus samozřejmě necháme odvézt, dřevo asi spálíme (je plné hřebíků, skladovat ho na zimu asi nemá cenu), organická kupka přijde na kompost.

Dobrá zpráva: V zahradě jsou dva zdravé stromy - ringle s velkými a strašně dobrými červenožlutými plody. Mezi přezrálými kousky jsem ještě pár jedlých našel.

Pokračovat budeme hlavně úpravami vejminku a bouráním plotu do lesa a už nefunkčního suchého záchodu. Jsou v něm vosí hnízda, takže to asi bude trochu saigon:-).

Na dvoře se začínají vršit hromady odpadu - no aspoň se tu něco děje...

V lese je celkem osm smrků různé velikosti. Všechny půjdou dolů, protože v užitkové zahradě nemají co dělat a přitahují blesky. Při odklízení igelitů jsem tady našel ježka - trochu na mě nevražil, stočil se do klubíčka a po chvíli odešel - viděl jsem tu taky několik cvrčků. Občas sem přiběhne kočka a slepice souseda od naproti.

Zahrada celkem zarůstá, ale zapůjčení křoviňáku je už předběžně domluveno, takže porost pak trochu umravníme. Asi nás čeká taky masakr motorovou pilou. Odstraníme hlavně suché a zdivočelé jabloně a jednu blbě umístěnou švestku. Škoda také hrušně, podle všeho má hrušky dobré, ale co s nimi, když jsou ve výšce 5-6 metrů? D. chce také zahradu a celý pozemek zaměřit, aby mohla přesně vytvořit podobu budoucího domu a zahrady...

Králíkárny jsou zbourané. Jako další půjde ten plůtek a záchod vlevo (to zelené za stromem).

...a ona (zahrada) si zatím vesele zarůstá a leží ladem.

Já bych se tam už vyřádila.

Fyzicky se zlepšuju po porodní operaci každým dnem.  Ale jet tam s Olinkou je zatím nepohodlné. Je jí nejlíp doma, v klidu - kde to zná. V domečku ani není kde si sednout a lehnout nebo nakojit...prostě nepřipravené letní sídlo.

M. stěhoval zrovna po porodu jeho rodiče (nešťastná souhra okolností :(  ), a tak do Bojanovic vezli nějaký nábytek.

Z jeho krátké, stěhovací návštěvy je pár fotek, u kterých nám srdce pláče. Všechno zarostlé a čekající na nás...stále naléhavěji.

Jsem docela zvědavá, jak to tam bude vypadat za rok :)

Chybí nám zahrada

Je parné léto, my končíme šestinedělí a trčíme ve městě.
Na sídlišti.
Sice jsme byly týden u babičky na vesnici, sice občas vyrazíme do nějakého toho městského parku, ale pravěké sklony babek kořenářek zase klíčí, a maminka i Olinka by chtěly pěstovat zeleninu, ovoce a taky to bejlí.

U babičky roste z bylinek jen meduňka, ale na uklidnění po porodních traumatech nám pomohla výborně, takže doporučuju.

Meduňka lékařská - usušená 

Při procházkách v blízkém okolí nám vždycky natrhám nějakou kytičku a protože je náš bazarový kočárek X-run prostě geniální, má na boudičce i držátko na ni (původně je to na shrnutí boudičky, ale to zatím moc nevyužijeme).

Takže zrovna tady jsem si našla Pajasan žláznatý a fialový zvonkový květ, který nevím jak se jmenuje. Pajasan jsem chtěla nakreslit a podarovat obrázek tatínkovi, jak to má rád, ale nestihla jsem to a větvičky semínek uschly bez kresebného zvěčnění...

Pajasan žláznatý - semena

Tak, jako asi každá miminka, se jen hořce smiřuju s mnohem menším časem na sebe a na svoje koníčky. Naštěstí tatínek skvěle pomáhá a tak i někdy chvíle na to kreslení najdu :)

Černýš hajní - kresba 

Domácí PANELÁKOVÁ výheň zvaná "pohoda v šestinedělí"

Je začátek srpna a venku i uvnitř jsou tropy.


Nevím, kolik stupňů je aktuálně na teploměru na slunečné a na zastíněné straně našeho zatepleného panelového domu. Venkovní teploměry nemáme. Jeden kuchyňský odpadl a M. ho ještě neopravil a leží v kuchyni na parapetu. Ale je 14:15 a  ověřené zdroje uvádějí 34 °C pro Brno. Praha a Ostrava má víc. Zítra snad má být ještě víc...


DNEŠNÍ TROPICKÝ DEN
Je to hrůza. Kdo může, tak raději ven ani nevylízá. Také my jsme dnes ráno poprvé dobrovolně a poprvé od propuštění z porodnice nebyly venku. I když už chodím lépe... a svezu se s kočárkem dolů výtahem zmáčknutá sama bez pomoci drahého muže, dnes ráno jsme radši nikam nešly. Všechno doma máme nakoupené a už kolem 8-9 hodin, jak jsme měly po snídani, bylo hrozné teplo.

Takhle se musíme občas v parném bytě chladit - příští rok už budeme na léto v domku v Bojanovicích - pevně věřím

Tak jsme doma. Rozhodně se nenudíme, ale pro moje vysněné a ideální 6N schází tak cca 10 stupňů dolů a také míň brekavá Ola. Ani jí se to totiž nelíbí a je protivná a vyžaduje pozornost. Spát jí jde jen krátce a asi nevýživně. Už v ložnici v kočárku zase pobrekává....

Tak tu bude chvíli v klubíčku psát se mnou :) - teda bude už psát jen moje jedna ruka :( - kdo je na MD, jistě to zná.


CHCI MÍT JEDNU RUKU - navíc...

MD je totiž bez pomoci trochu jako: "Jak na domácnost jednou, (a to naštěstí si můžete vybrat zda pravou, nebo levou) rukou."

To si ti závidějící tatínci, co mají "náročnou" práci, asi ani neumí představit, že? Já bych si šla hned na 8 hodin odpočnout do kanclu, nebo na schůzku s klienty. Je to taky únavné, ale aspoň to někdy, na rozdíl od péče o mimi, končí...

Včera večer hlídala babička a Ola byla hned spokojenější :)

Fámy kolem miminek I - NEMÁM MLÍKO

Již před mým mateřstvím jsem tuto větu občas zaslechla.
Nevěnovala jsem jí pozornost, nevěděla jsem o mateřství nic. Je to oblast krásně tajná, tradují se fámy mezi ženami z generace na generaci a, jak jsem nyní po porodu zjistila, obvykle jsou to dost velké BLBINY!

S kamarádkou A., která žije ve Vídni, jsme přišli na řadu POLOPRAVD a POLOPOVĚR. Jistě každá novopečená maminka je z toho zmatená:
- babičky to radí takto
- odborníci medicínští takto
- knihy odborníků daného tématu ..... ZASE JINAK.

Popíšu to na příkladu kojení, které jsem si musela tak nějak, jako všechno, sama a horko těžko VYBOJOVAT.
(Jako lvice, vlčice a silná samice - však to znáte :) ).



PO PORODU NA PŘÍKRMECH

Můj porod nezačal přirozeně a Ola se, stejně jako já, nenechá nutit. Takže prostě tím tunelem prolézt nechtěla a nechtěla. Nakonec ji naši milí doktoři vyjmuli jako "královnu", a to SC (sekcí "císařskou").
Poté jsem byla na JIP a pak úplně mrtvá a nepohyblivá na oddělení šestinedělí. Miminko mi pilně a pravidelně k přiložení (hned jak vyprchala anestetika po operaci - cca po 2 hodinách) a kojení nosili.

Já jsem však kojení nebyla moc schopná. A to i přes to, že jsem absolvovala dobrý předporodní kurz Porodnice Obilní trh vedený paní staniční sestrou Kameníkovou.
Jizva bolela, tělo bylo po epidurálu úplně rozcuchané, nervy pospojované jinak. Probíhaly tam neznámé vzruchy a impulzy při dotecích. Otočit se nešlo, sednout taky ne. Udržet dítě v rukách, po tom všem zesláblých, taky moc nešlo.

Prostě jsem kojit chtěla, ale ani fyzicky a psychicky mi to nešlo. Po cca 4 dnech na šestinedělí jsem byla z neustále řvoucího dítěte nešťastná a zmatená jsem žadonila na Novorozeneckém oddělení o příkrmy. Sestřičkám se moc nechtělo, teď vím, že chtěly NASTAVIT kojení. Ale to mi došlo až teď, že kojení je záležitostí nabídky a poptávky a když mimi u prsu dost často nesálo, mléko prostě nebylo. To vám ale v porodnici nikdo neřekne...takže při propuštění - taky strašné obstrukce - jsme měli už velké příkrmy.

Doma jsme si myslela, že budu na Nutrilonu pokračovat. Při vytahování stehů z jizvy po SC, mi moje gynekoložka jen tak mimochodem řekla, že mám velká prsa (stejně jako ona, která nekojila) a ta že mají míň mléčných žláz než prsa malá, tak ať se nedivím, že mi kojení nejde. No když to slyšela A., tak by vraždila. A já si logicky dovodila, že to tak není. Když jsem byla hubenější, měla jsem míň tuku a menší prsa. Teď se zvětšila a žlázy asi neubylo...prostě jen je víc tuku.

POMOC LAKTAČNÍ PORADKYNĚ

První dva dny po propuštění z porodnice (dle mého M. z "oddělení spánkové deprivace") byla u nás doma na pomoc moje mamka - vařit a tak ... chtěla. Ale zase mě ještě víc vystresovala, že po tom císaři mlíko mít nebudu, že moje sestřenka a teta taky mlíko neměly.
Já se s tím ale smířit nechtěla!
Zavolali jsme tedy známé laktační poradkyni Sylvě. www.vyzivacloveka.cz. Ta hned ten den večer přijela a přes počáteční bonding (ten po císaři na moje nahé tělo v nemocnici neproběhl a později mě to nenapadlo), vysvětlení techniky kojení z prsu a při příkrmech laktační pomůckou - mě hlavně uklidnila. Že kojení začít lze s pomocí bondingu, případně bylinek (řecké seno a benedikt lékařský), snahy a trpělivosti.
Takže jsme už jen asi 2-3 kojení měli trochu Nutrilonu přes cévku a pak jsme přešli na plně kojené dítě :). Dnes je Olince skoro měsíc a přibývá tak, že nám naše doktorka při kontrole vynadala, že se přežírá (přírůstek za týden z 3,7 kg na 4 kg asi už nezapadal do jejích "socialistických" tabulek).

Pro podrobnější rady - http://kojim.webnode.cz/, http://www.mamila.sk/

Voda JE živá...

a Olinka ji má ráda.

Koupání
teď praktikujeme celkem často. Je hrozný vedro, a Olinka právě před chvílí svého tatínka pos...  na vzdállenost 10 cm. Takže šla zas do sprchy.

Zatím nevíme jestli je O. sprchařka, či vanařka. Zkusíme pozorovat :)

Úžasný tatínek právě koupací a koukací

Jo. Nevíte někdo něco o oživovači vody? Dnes jsme zahlédla reklamu jak se z mrtvé vody stává živoucí a energetická bomba plná duhových odlesků a zdraví. prý švýcarský vynález, ale já nevím....že by se z kohoutkové, díky spešl perlátoru, stala voda pramenitá, studánková ???

Teta, Tara, MD a šestinedělí

Máme dvě tety. Jitku a Pavlínu.

Teta J. z Prahy už má dvě děti - sestřenice Olinky.
Teta P. z Újezda zatím děti nemá a tak nějak se je asi bojí mít. Dali jsme si tedy za úkol na miminka ji zvykat, aby zjistila že to není tak strašný :). Přece jen i ona, moje o rok a půl mladší ségra, už má tak akorát čas.

Na domluvy nechtěla ani slyšet, ale teď je Ola první mimi které chová. Tak se všichni tváří v očekávání nadějí...

No a P. + P. mají doma také nové miminko, ale psí.
Jmenuje se Tara, je malá a milá. Líbilo by se nám za nějaký ten roček mít její štěňátko. Do zahrady v Bojankách.

Necháme se překvapit, co z Tarušky vyroste. Je to kříženec. Ale strýc P. říkal, že tam bude asi i labrador. A to by se nám líbilo. Jejich chytrost a klidná povaha, ale bez těch degenerativních problémů s klouby...

Teta P., maminka D. a malá Ola, Tara a tetiny všudypřítomné kočky - sochy.

Jen se děsím toho, až Pavlína zjistí, že ta slavná - MATEŘSKÁ DOVOLENÁ - je ten největší zápřah, který člověk v životě má. Jak mi psal její manžel, ona bude mít na starosit JEN na stoprocent miminko. Já ještě tu a tam řeším práci.

I tak jsem hoooodně zvědavá, jak to všichni zvládneme...

3 týdny

od narození máme za sebou.
Uteklo to jako voda. Jako pořádně prudká horská říčka. Na ní jsme jen tak chaoticky povlávali my: já a M. Nic se nedalo předvídat a předem organizovat. Vždy se zvrtlo jinak a chtělo to okamžitou spontánní improvizaci.

Takže moje naučené vodácké "čtení vody" mi moc nepomohlo :)

vlastnoručně vyráběná laminátka Chřestýška - Vltava 2002

Dnes jsme ovšem konečně vpluli do klidnějšího úseku a noc i ráno jsme zvládli dobře - tzn. klidně. Olinka už jen nespí, ale kouká u tatínka v nostíku. On pracuje, já tu připravuji oblečení a věci na prázdniny k babičce pro nás obě.
Chci příští týden u báby a dědy vyzkoušet i nějaké tvořivé aktivity pro děti. Bude tam Sim - 11 let a Pája - 5 let a Já - 33 let :).

Už se moc těším až se bude s Olou dát kreslit a vyrábět potvořiny. Kvůli tomu jsem se na mateřskou vždycky těšila. Zatím mi MD ukázala svoji horší stránku. Pomalu však otáčíme ten těžký list a až se nám to podaří,  nastanou klidnější  časy.

Takže dnes terapie levandulí: olej, aroma, čaj, čokoláda, levandulové barvy a snad se nám na odpolední procházce podaří natrhat i ty květy :)
Vivat Provence á la Slatina - Terénky, kde máme levandulové a mateřídouškové plantáže.

Vzory látek - použito v jednom návrhu - levandulového pokoje

Les Pêcheurs de perles

Naše opera od Bizeta - Lovci perel.
Olinka se narodila do vodní rodiny, tak si zvyká :)

Od tety Pavlíny dostala rejnoka. Tatínek se za rejnoky na Bali potápěl. Třeba bude po něm nejen fyzicky. Já bych se tam potápět asi neodvážila. Hlavně rejnoci Manty jsou obrovské, ale prý hodné. No nevím.

Trochu se toho podmořského života bojím.
Je to džungle.
Silnější požírá slabšího.
Ale je to krásné. Prostě příroda, život, svět kolem nás a jeho zákonitosti.

Když jsem byla malá, dívala jsem se taky s tatínkem na pořady o mořském životě.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Těch barev, tvarů, druhů a životních stylů .... opravdu si někdo vyřádil fantazii :)

Rejnoka dostala od tetičky P. - snad se ho nebude bát

A holčička Olinka bude mít perličky na uškách, vymysleli mamka s taťkou. Budou ji uklidňovat a dávat potřebnou vodní energii.

Hola, je tu s námi Ola!

Tak a jsme konečně tři. 5. července se nám v noci narodila Olinka. Moc se jí na svět nechtělo, ale nakonec to obě i s maminkou zvládly velmi dobře. Olinka je krásná, zdravá a na svůj věk už pěkně dlouhá - bude mít nejpíš postavu po tatínkovi. Bude to běžkyně.

Teď po deseti dnech už má Olinka zpátky svou porodní váhu a něco navíc. Není se co divit, její jedinou starostí je teď mléko, mléko a ještě jednou mléko. Je docela tichá, i když řevu jsme si taky už užili a jistě ještě užijeme. Zatím jsme tedy v kolotoči krmení-přebalování-spánek.

Ale porod byl důkazem toho, že plány jsou jedna věc, ale realita je pak většinou tak trochu jinde. A v našem případě se to naplnilo vrchovatě. To si takhle naplánujete co nejpřirozenější porod, pokud možno bez medikací, nástřihu a dalších obvyklých nemocničních věcí. Po noci s kontrakcemi pak přijedete hodně brzo ráno do porodnice. Nejdřív se všechno zdá v pořádku, ale pak se něco zadrhne. Následují tedy infuze paracetamolu, pak epidurál, oxytocin, jakýsi neznámý a ne moc předepisovaný preparát a čekání až do noci. V noci se pak Olinka narodila císařským řezem. Takže porodní plán nedodržen ve všech bodech. No ale všechno je v pořádku, Olinka je zdravá, roste a to je hlavní.

Olinka stará asi 15 minut připlcnutá na tatínka za účelem bondingu. Už ale mnohem lépe reaguje na mamnku - jídlo je prostě jídlo.

2 dny před termínem (porodu)

přemlouváme denodenně Oluš, ať jde za námi.

A ona zatím nechce. Natahuje a naparuje se v mém obr břichu,
až je ono napjaté k prasknutí.

My napjatí k prasknutí
a okolí taky :)

foto: Milan Milda Mareček

Ještě se nerodí, stále se hnízdí

Takže jsme vydržely s Olinkou pohromadě, i když jsem si už párkrát myslela, že pojedeme rodit. No jo, holt to zatím nepoznám, jak to má doopravdy vypadat.
Ale je to takové napjaté období, jeden termín za 9 dní, druhý za 13.

Špatné je, že nic moc nemůžu dělat. Když chvíli chodím, začne mně v břichu píchat, na cvičení jsem už opravdu velký vorvaň a jakákoliv fyzičtější práce mě moc nejde. Tak jsem si své hnízdící pudy vybila na chudákovi M.

Musel tu všechno vymalovat, uklidit, udělat hliněné omítky, poskládat komodu pro Olinku, přestěhovat válendu, zapravit vodu, naolejovat kuchyň a já nevím, co všechno ještě. Neobešlo se to bez problémů, ale tak nějak to už je.

Ne že by to u nás v brněnském bytě bylo jako ze škatulky, ale pomalu to dostává příjemnou atmosféru.
Na bojanovický domeček jsme se vůbec nedostali :(.  Dlouho pršelo, nedá se tam zatím přespat a jízda v autě pro mě taky není bůhvíco.
M. rád přemýšlí, jak asi vypadá zahrada. Jestli má tráva metr nebo dva...

oblíbená stavebnice pro velké i u nás doma

pan stavitel

a komoda již zaplněná pro naše miminko