Voda JE živá...

a Olinka ji má ráda.

Koupání
teď praktikujeme celkem často. Je hrozný vedro, a Olinka právě před chvílí svého tatínka pos...  na vzdállenost 10 cm. Takže šla zas do sprchy.

Zatím nevíme jestli je O. sprchařka, či vanařka. Zkusíme pozorovat :)

Úžasný tatínek právě koupací a koukací

Jo. Nevíte někdo něco o oživovači vody? Dnes jsme zahlédla reklamu jak se z mrtvé vody stává živoucí a energetická bomba plná duhových odlesků a zdraví. prý švýcarský vynález, ale já nevím....že by se z kohoutkové, díky spešl perlátoru, stala voda pramenitá, studánková ???

Teta, Tara, MD a šestinedělí

Máme dvě tety. Jitku a Pavlínu.

Teta J. z Prahy už má dvě děti - sestřenice Olinky.
Teta P. z Újezda zatím děti nemá a tak nějak se je asi bojí mít. Dali jsme si tedy za úkol na miminka ji zvykat, aby zjistila že to není tak strašný :). Přece jen i ona, moje o rok a půl mladší ségra, už má tak akorát čas.

Na domluvy nechtěla ani slyšet, ale teď je Ola první mimi které chová. Tak se všichni tváří v očekávání nadějí...

No a P. + P. mají doma také nové miminko, ale psí.
Jmenuje se Tara, je malá a milá. Líbilo by se nám za nějaký ten roček mít její štěňátko. Do zahrady v Bojankách.

Necháme se překvapit, co z Tarušky vyroste. Je to kříženec. Ale strýc P. říkal, že tam bude asi i labrador. A to by se nám líbilo. Jejich chytrost a klidná povaha, ale bez těch degenerativních problémů s klouby...

Teta P., maminka D. a malá Ola, Tara a tetiny všudypřítomné kočky - sochy.

Jen se děsím toho, až Pavlína zjistí, že ta slavná - MATEŘSKÁ DOVOLENÁ - je ten největší zápřah, který člověk v životě má. Jak mi psal její manžel, ona bude mít na starosit JEN na stoprocent miminko. Já ještě tu a tam řeším práci.

I tak jsem hoooodně zvědavá, jak to všichni zvládneme...

3 týdny

od narození máme za sebou.
Uteklo to jako voda. Jako pořádně prudká horská říčka. Na ní jsme jen tak chaoticky povlávali my: já a M. Nic se nedalo předvídat a předem organizovat. Vždy se zvrtlo jinak a chtělo to okamžitou spontánní improvizaci.

Takže moje naučené vodácké "čtení vody" mi moc nepomohlo :)

vlastnoručně vyráběná laminátka Chřestýška - Vltava 2002

Dnes jsme ovšem konečně vpluli do klidnějšího úseku a noc i ráno jsme zvládli dobře - tzn. klidně. Olinka už jen nespí, ale kouká u tatínka v nostíku. On pracuje, já tu připravuji oblečení a věci na prázdniny k babičce pro nás obě.
Chci příští týden u báby a dědy vyzkoušet i nějaké tvořivé aktivity pro děti. Bude tam Sim - 11 let a Pája - 5 let a Já - 33 let :).

Už se moc těším až se bude s Olou dát kreslit a vyrábět potvořiny. Kvůli tomu jsem se na mateřskou vždycky těšila. Zatím mi MD ukázala svoji horší stránku. Pomalu však otáčíme ten těžký list a až se nám to podaří,  nastanou klidnější  časy.

Takže dnes terapie levandulí: olej, aroma, čaj, čokoláda, levandulové barvy a snad se nám na odpolední procházce podaří natrhat i ty květy :)
Vivat Provence á la Slatina - Terénky, kde máme levandulové a mateřídouškové plantáže.

Vzory látek - použito v jednom návrhu - levandulového pokoje

Les Pêcheurs de perles

Naše opera od Bizeta - Lovci perel.
Olinka se narodila do vodní rodiny, tak si zvyká :)

Od tety Pavlíny dostala rejnoka. Tatínek se za rejnoky na Bali potápěl. Třeba bude po něm nejen fyzicky. Já bych se tam potápět asi neodvážila. Hlavně rejnoci Manty jsou obrovské, ale prý hodné. No nevím.

Trochu se toho podmořského života bojím.
Je to džungle.
Silnější požírá slabšího.
Ale je to krásné. Prostě příroda, život, svět kolem nás a jeho zákonitosti.

Když jsem byla malá, dívala jsem se taky s tatínkem na pořady o mořském životě.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Těch barev, tvarů, druhů a životních stylů .... opravdu si někdo vyřádil fantazii :)

Rejnoka dostala od tetičky P. - snad se ho nebude bát

A holčička Olinka bude mít perličky na uškách, vymysleli mamka s taťkou. Budou ji uklidňovat a dávat potřebnou vodní energii.

Hola, je tu s námi Ola!

Tak a jsme konečně tři. 5. července se nám v noci narodila Olinka. Moc se jí na svět nechtělo, ale nakonec to obě i s maminkou zvládly velmi dobře. Olinka je krásná, zdravá a na svůj věk už pěkně dlouhá - bude mít nejpíš postavu po tatínkovi. Bude to běžkyně.

Teď po deseti dnech už má Olinka zpátky svou porodní váhu a něco navíc. Není se co divit, její jedinou starostí je teď mléko, mléko a ještě jednou mléko. Je docela tichá, i když řevu jsme si taky už užili a jistě ještě užijeme. Zatím jsme tedy v kolotoči krmení-přebalování-spánek.

Ale porod byl důkazem toho, že plány jsou jedna věc, ale realita je pak většinou tak trochu jinde. A v našem případě se to naplnilo vrchovatě. To si takhle naplánujete co nejpřirozenější porod, pokud možno bez medikací, nástřihu a dalších obvyklých nemocničních věcí. Po noci s kontrakcemi pak přijedete hodně brzo ráno do porodnice. Nejdřív se všechno zdá v pořádku, ale pak se něco zadrhne. Následují tedy infuze paracetamolu, pak epidurál, oxytocin, jakýsi neznámý a ne moc předepisovaný preparát a čekání až do noci. V noci se pak Olinka narodila císařským řezem. Takže porodní plán nedodržen ve všech bodech. No ale všechno je v pořádku, Olinka je zdravá, roste a to je hlavní.

Olinka stará asi 15 minut připlcnutá na tatínka za účelem bondingu. Už ale mnohem lépe reaguje na mamnku - jídlo je prostě jídlo.