Vždycky jsem chtěla mít zahradu (ano, sen č. 2). Po několika chabých pokusech na zahradě u rodičů mi bylo jasné, že to bude muset být moje vlastní zahrada. Ne že by moje mamka byla špatná pěstitelka, ale je to nedobrá učitelka. Toto jsem si ověřila u vaření, a později také u zahradničení. Ona nedává prostor pro experiment a jiný názor než její. Vlastně pouze diktuje, takže se stáváte prodlouženou rukou pro její práci. Na rodičovském pozemku jsem tedy vypěstovala jen tuny máty a špenátu, a i to se neobešlo bez kritických komentářů...
-
Tak jsem začala jsem uvažovat o vlastní zahradě, i s chatou nebo malým domkem. V minulosti však nebylo s kým a také jsem se trochu děsila toho, jak bych tam všechno zase dělala sama a jaké by tam byly osamělé a strašidelné večery a noci. Také peníze se vždycky rozkutálely a k naplnění snu o vlastnění zahrady nedošlo.
-
Jinak to začalo s M.
Od začátku jsme oba věděli, že chceme domeček a zahradu. Postupně jsem se dovídali o ekozahradách a tento přístup se nám líbil. Ale zase to bylo tlachání mezi časem práce, kavárnami, výlety a povalováním se v panelákovém bytu.
-
Myslím, že nebýt mého těhotenství a hnízdícího reflexu, ještě by jsme o tom dost roků jen debatovali.
-
Jenže s rostoucím životem v mém břichu to bylo silnější. Myšlenka letních dnů a víkendů strávených v Brně na sídlišti se mi nelíbila :(
Chyběla by mi rána, kdy si jen tak s hrnkem čaje vyjdu ven na zahradu a probouzí mě sluníčko. Chybělo by mi posedávání odpoledne nebo večer na dvorku. A také touha pěstovat vlastní ovoce, zeleninu a bylinky s mým usazenějším životem narůstala.
Chyběla by mi rána, kdy si jen tak s hrnkem čaje vyjdu ven na zahradu a probouzí mě sluníčko. Chybělo by mi posedávání odpoledne nebo večer na dvorku. A také touha pěstovat vlastní ovoce, zeleninu a bylinky s mým usazenějším životem narůstala.
