24. listopadu 2015

3. rok - zahrada

Ano. Už je to třetí rok.



A jak nám to se zahradou jde?
No, kdo někdy opravoval dům ve volném čase a hlavně svými silami, tak ví, že na ní až tak moc času nezbývá. A to jsme dům opravdu chtěli kvůli té zahradě.

Rok první - 2013
S prvním novorozenětem jsme byli rádi, když jsme zahradu přijeli dvakrát za léto posekat.

Rok druhý - 2014
Ve vejminku zatím bydlíme
M. kupuje křoviňák a zahradu pravidelně seká. Očekává zvýšení druhů trav a je nespokojen, že tam není krásná louka.
Zkoušíme něco zasadit: mrkev, ředkvičky, petržel atd. Je to hodně naivní pokus. Na zahradě většinou nejsme, takže nezalíváme a navíc ještě netušíme, co bude naším hodně velkým nepřítelem. Neurodí se nic. Tedy kromě planých jahod.

Rok třetí  2015
Na jaře sadíme dvě jabloně - Dolores a Jaderničku moravskou, rybíz, angrešt a aronii temoplodce.
Přes teplé léto zvládáme minimálně jednou týdně zalévat. Ovšem stará odrůda Jadernička to snáší hůř. Na konci léta je dost oschlá, dle mé kamrádky K. ovšem něčím napadená. Nevím, uvidíme na jaře, zda se zbráborá. Jednoletá aronie celkem dost plodí. Plody jsou trpké, ale já sním všechno. Dcera se napřed upejpá, ale když už žádné sezonní ovoce není, jí i aronie jako o závod. Máme hodně třešní ze staré třešně - dělám poprvé výbornou marmeládu a sušíme hrušky z hrušně letní (ty se bablají) a z hrušně zimní. Švestka na dvoře od původního majitele hodně povyrostla a má větší množství výborných plodů. Jsou to švestky velké, šťavnaté a jdou dobře od pecky. Konzumujeme a M. zakládá svůj první kvas na slivovici. Sbíráme nejen jí. Také něco málo od ostatních ze zahrady a také z meze naproti. Ale stromy v zahradě jsou z velké části opravdu proschlé, staré a neplodící. Mladší jsou jen nějaké rynglótky, jejichž plody jsou hlavně rozblemcané.

M. zkouší vypěstovat brambory na slámě a já už jen skromně nejaké bylinky a hortenzii. Ovšem, jak při častějším pobytu na pozemku shledáváme. Nemá to vůbec smysl, něco pěstovat. Zahradu okupuje obrovská a množící se armáda slimáků. Sežerou úplně všechno. Začínáme je tedy sbírat a M. je ničí v ohni či v soli :(. Já je zabíjet nechci, ale je to ubohá výmluva. My je prostě nějak odrovnat musíme. Vymýšlím tedy na příští rok vyvýšené záhony s měděným plíškem, kam by vlézt nemohli. Ale i tak, v zahradě se neprojdete bosou nohou (a to my rádi) protože se prostě kloužete ve slizu. Nikdy jsem nikde tolik slimáků neviděla...
Tak zatím se těším jak s mou K. budem vyrábět vyplétané záhony z akátů a vrbiček (snad je někde v okolí najdu) a budeme dělat zídku z cihel a M. teda asi zapojí i ty hlístice proti slimákům. Myslím.
Od potravinových zahrad kupujeme semena divokých rajčat. Pro jistou je pěstujeme na balkoně, bez slimáků. Tam se jim daří výborně. I na zahradě u babičky. Jsou dobrý, ale malý. Jejich odolnost zatím nemůžeme porovnat.

Na podzim si určujeme tři místa pro nové stromy. Víc jich bude až po dokončení terénních úprav.
A opět v Uherském ostrohu ve firmě Stromky pro potomky kupujeme dvě jabloně : Antonovku a Coxovu renetu - obě staré odrůdy. Dále jednu švestku Bluefree a protože cheme nějaké keře k plotu, tak Dřín jedlý a Muchovník. Joj to budou příští rok marmelády :).

Zasazené stromy











V okolí mezi poli nám začali budovat suchý poldr. Je to škoda, už je to kousek od mého vysněného rybíku. Něco na nahé noční koupačky. Áááá to je škoda.

Nechtěla jsem moc pěstovat okrasné květiny. Nechtěla jsem růže, které mi přišly fádní. Toužila jsem po  hortenziích, ale nějak se první nevedlo a také jsou dost obvyklé...
A pak jsem viděla pořad o růžích stolistých. Jak jsou léčivé, anti-bakteriální, virové, mikrobiální a mykotické a a kdoví co. Již staří Peršané je pěstovali. A jak voní. Připadají mi zvláštní.
- V tom květu jakoby někdo namačkal fakt těch sto a víc lístků.  - A tak jsem cítila, že budu pěstovat růže.
Jena jak ty stolístky sehnat? Hledala jsem na internetu i jinde. Objednala jsem je a ještě nějaké jiné historické odrůdy růží. No doručení přes poštu či PPL bylo asi pro růžičky náročné, ale nakonec: zasadily jsme šest růží a žádnou stolístku nemám.
Když už v nabídce obchodů byli, nakonec ji doručit nemohli a nahradili ji jinou. Tak snad někdy, příště, se této krásky dočkám. Ale snad i ty jiné budou dobré na takové moje domácí mastičkaření a luhování.
Takže letos jsme zasadili: Albertine, Venusta Pendula, Rosa Alba Sauveolens, Wollerton Old Hall, Schneekopfe.


Růže zasazené, před zimou

18. listopadu 2015

Vilbur není - jak jsme prožili potrat

Bylo to až moc krásné. Vypadalo to jako život někoho jiného. Všechno je normální, daří se a jsme šťastní...
Ale takhle to v mém životě nechodí, takže to ohromné štěstí a těšení se na naše druhé děťátko už skončilo. Skončilo to nakonec lépe než jsme čekali, protože jsem se obávala druhého mimoděložního těhotenství. A to by mi vzali už druhý a poslední vejcovod :(. Ale i přes tu píchavou bolest na pravé straně to toto mimoděložní nebylo a byl to potrat. Což bylo dobré, ale...

...ale i přes to jsem moc smutná, že na ty třetí Olinčiny narozeniny nebude ten uřvaný dárek :(.
A v tom boku mě píchá pořád, takže uvidíme zda zjistíme co se tam porouchalo.


2. listopadu 2015

2015




Už bude končit. Mnoho jsme toho nestihli dokončit, a přesto to dalo tolik práce. Hlavně M. se dře a dře. Ale baví ho to, mužní, a dokonce si jako dárek koupil pilu.

Já mám moc šťastné období. Uklidnila jsem se, jž tolik nepracuju a jen si tak líně užívám života s malým dítětem, přestavbou domku a občasnou zakázkou. Dokonce jsme se dostali i na Jalovák, zkrmili jsme naše zbylé pečivo, M. se skamarádil s místní ovečkou a asi už nebude chtít krmit nikoho jiného.

Po měsících čínské medicíny a jogínského dýcháni, kdykoliv si vzpomenu, jsou znát účinky. Cítím se mladší a krásnější. Tak snad to vidí i okolí :).