Ano. Trvalo nám to dlouho, no vlastně pět let od koupení zahrady s domkem.
Rok jsme se věnovali narozené Olince,
rok jsme si mysleli že to opravíme jen na chatu,
rok jsem pak vymýšlela studii, jak to opravit či zbourat a bydlet tam nastálo a taky se věnovala narozenému Edovi,
cca rok se pak připravoval projekt pro povolení
a necelý rok jsme čekali na souhlasy úřadů.
Uteklo to, bylo to někdy hektické a někdy jsme ztráceli naději, ale vymyslela jsem si způsob maličkých postupných kroků. Ať má člověk radost alespoň z něčeho a nakonec se z toho stávají i větší věci, z těch malých kroků.
A tak je to v životě se vším, budu se učit to aplikovat i jinde.
Takže teď máme konečně tu cedulu STAVBA POVOLENA za oknem, máme šopu, zídky a M. bourá poslední dílny za domem a taky okolní beton.
Máme už v přízemí podlahy, elektriku omítku a skoro sprchu - spáváme tam občas a spí se tam dobře. A při posledních kontrolách se statikem už teď víme, že jsme to asi fakt měli zbourat, ale jiskřící místnosti se starým duchem nám pomohou se překlenout přes další úkoly zpevňování základů apod.
Ale i CESTA JE CÍLEM a tak si jí jdeme !
A Kroměříž je skvělá, máme ji celkem kousek, jen ty autobusy nejezdí tak moc jak by to chtělo - stačilo by nám jednou za hodinu. Holt to bude trochu jiný než trolejákem ze Slatiny, asi koupím to elektrokolo.
Byly jsme v naší budoucí Kroměříži jednou na randíčku, kdy se nakonec kino nekonalo a já jsem tam zažila snad můj nejkrrásnější jogový workshop s Yogeshem. Ten mě teda prozářil a změnil a tak doufám že budu pilně cvičit 3SRB a změny budou božské :).
Teď se ještě chystám na worskhop šití Barefoot balerín, ale nevím zda se s M. domluvím.
