Pookřívací dovolená - adršpach

V mém letošním nepříjemném prvním trimestru jsem si vysnila pár dní někde v přírodě, klidu a kráse. A taky jsem chtěla vyzkoušet srub. To všechno se splnilo a odjeli jsme na sever.
Skály byly krásné, ale celkově hodně přizpůsobené na davy lidí. Nejvíc jsem si odpočinula v Horním Ardšpachu - úplně zapomenutá vesnice s již pár penzionky, ale stále hodně klidná.
Potok, již přítomný chlad od skal. Zakouřená hospoda, obchůdek a zastávka vlaku. Tím samozřejmě chtěla Oli hned jet.
Užila jsem si projížďky na koloběžce po klidných silnicích i cyklostezkách a dýchala ten nádherný vzduch.
Prohlídku skalního městečka jsme kupodivu s dcerou zvládli, dokonce i hodně ušla, i když ji musel M. do příkrých žebříků a z nich nosit. Je to trochu skličující prostředí, alespoň pro mě - milovníka prostoru.

A bydleli jsme ve srubu. Působil na mě hodně uměle, jak to bylo všechno nové a vyblejskané, ale bylo tam příjemně. Také jsme si testovali podlahové topení pod dlažbou, Olince a M. se asi líbilo, za mě tedy teplo od noh asi ne. Nebo jen trošku.

Nadchlo mě koupání v Kudowa Zdroji - aquapark bez chloru, ve slané vyvěrající vodě - moc příjemné a úplně bezlidnaté místo.

A ještě k té koloběžce. Namyslela jsem si to jako sport pro těhotné. A funguje to. Nebojím se pádu a užívám i při jízdách po městě. I s velkým břichem to bude fajn na úlevu kyčlím a na udržování jakés takés kondice.

Jarní úklid v trochu větším měřítku

Tak jaro už, zdá se, začalo a my mohli pokračovat v rekultivačních pracích. Cihly a staré střešní tašky jsme po selekci uklidili do kouta, kde snad pár měsíců ničemu překážet nebudou. Podařilo se také rozbít betonovou zídku (nechápu, proč musela mít kůlna tak masivní základy). Nyní nás čeká další odklízení odpadu - odvoz stavební suti a části hlíny a také konečně odvezeme železný šrot... Z místa, které zatím připomíná skládku vznikne další uklizená plocha.

Zídka a cihly zmizely

V obrovském ohni jsme spálili hromadu starých hřebíkových prken a postupně se zbavujeme také térového papíru - ten samozřejmě nepálíme.

Uklízení pozemku mě baví, protože mám dobrý pocit z toho, že přeměňuju nějaký zanedbaný kousek země v něco hodnotnějšího. A říkám si, kolik je asi po okolních vesnicích zanedbaných koutů, jejichž majitelé se pozvolna utopili v chlastu, postupně zpustli a jejich domy a zahrady, o které se mají starat, s nimi... V Bojanovicích je takových domů a zahrad, které by si zasloužily obnovu, několik.

Všechno roste   

Na zahradě to začíná docela obrůstat. Švestky už raší, takže jsem dva stromy prostříhal a prořezal. Z nově zasazených jabloní zatím nejvíce raší Dolores. Tato odrůda nám obecně roste nejlépe a říkám si, že letos už by snad mohlo být na stromku pár jablek. Antonovka i Coxova reneta rašit začínají, jadernička se zatím k ničemu nemá. Ten stromek je celkově neduživý, ale věřím, že to všechno dožene. Budeme muset zkusit nějaké hnojení.

Radost nám dělají keře - rybízy, angrešty, muchovník i aronie. Všechno už krásně roste a angrešt se chystá ke květu. Zjistili jsme také, že keřů máme stále málo, takže nás opět čeká výprava do Uherského Ostrohu, kde je výborná prodejna. Se zeleninou asi letos moc experimentů dělat nebudeme. To až příští rok, kdy už bude dům dlouhodobě obyvatelný.

Co nás čeká v nejbližší době?

• Odvoz odpadu - to je jasné
• Odkrytí a izolace stropů
• Opravy stěn - dům je zděný "na bláto", hluboké spáry mezi cihlami zamázneme maltou.
• Elektřina - zatím ale není jasné, kdo ji bude dělat
• Přeložky překladů nad dveřmi
• Voda, odpady, koupelna
• Dokončit podlahy
• Vnitřní omítky
• a mnoho dalšího....