Krystaly pod základy - feng šuej praxe začíná

Včera jsme měli 4 roky výročí svatby. Byli jsme na skvělém brněnském mantrování. Já předtím v týdnu poprvé na kundalini joze.
Byli jsme jiskřící, šťastní a spokojení a dnes se na domku betonovaly základové pasy. Zítra se budou dělat betonové vnitřky, takže jsme měli poslední šanci uskutečnit to, co jsem chtěla. Pod základy mít krystaly, které budou vyzařovat a ovlivňovat energii v domku.
Povedlo se. Máme tam drůzy křišťálu a ametystu. Zakopaly jsme s malým rituálem nabité kameny, ruku v ruce kráčející pro náš skvělý osud k duchu zahrady.
Bílá šalvěj odvála vše zlé a přivábila jen dobré.
Ach, je tam dobře.

Jen teda můj sen o tom, že nebudu muset poslouchat televizi od sousedů jako v paneláku se nespnil. Sousedi na domku si pořídili telku na dvůr. Budu muset udělat jezírko s tekoucí vodou, pro odclonění těchto hluků....

Máme stavební povolení. :)

Ano. Trvalo nám to dlouho, no vlastně pět let od koupení zahrady s domkem.
Rok jsme se věnovali narozené Olince,
rok jsme si mysleli že to opravíme jen na chatu,
rok jsem pak vymýšlela studii, jak to opravit či zbourat a bydlet tam nastálo a taky se věnovala narozenému Edovi,
cca rok se pak připravoval projekt pro povolení
a necelý rok jsme čekali na souhlasy úřadů.

Uteklo to, bylo to někdy hektické a někdy jsme ztráceli naději, ale vymyslela jsem si způsob maličkých postupných kroků. Ať má člověk radost alespoň z něčeho a nakonec se z toho stávají i větší věci, z těch malých kroků.

A tak je to v životě se vším, budu se učit to aplikovat i jinde.

Takže teď máme konečně tu cedulu STAVBA POVOLENA za oknem, máme šopu, zídky a M. bourá poslední dílny za domem a taky okolní beton.
Máme už v přízemí podlahy, elektriku omítku a skoro sprchu - spáváme tam občas a spí se tam dobře. A při posledních kontrolách se statikem už teď víme, že jsme to asi fakt měli zbourat, ale jiskřící místnosti se starým duchem nám pomohou se překlenout přes další úkoly zpevňování základů apod.

Ale i CESTA JE CÍLEM a tak si jí jdeme !

A Kroměříž je skvělá, máme ji celkem kousek, jen ty autobusy nejezdí tak moc jak by to chtělo - stačilo by nám jednou za hodinu. Holt to bude trochu jiný než trolejákem ze Slatiny, asi koupím to elektrokolo.
Byly jsme v naší budoucí Kroměříži jednou na randíčku, kdy se nakonec kino nekonalo a já jsem tam zažila snad můj nejkrrásnější jogový workshop s Yogeshem. Ten mě teda prozářil a změnil a tak doufám že budu pilně cvičit 3SRB a změny budou božské :).
Teď se ještě chystám na worskhop šití Barefoot balerín, ale nevím zda se s M. domluvím.

Pomalý, rozběhaný, láskyplný a vybuchující vzteky.

Ono se to už děje :)

Nový skvělý kamínka

Dlouho jsem sem chtěla napsat příspěvěk inspirovaný některými hláškami od Olinky. Je teď hodně vtipná. Ale vždycky bylo něco jiného na práci a sil pomálu.

Dnes mám energie více a neusla jsem hned v 9 s dětma, jako M. Přijeli jsme z Bojanovic. Sice jsem tam nebyla vůbec aktivní, zima člověka tak nějak utlumuje, a tam teda JE zima. Zatím tam nemáme nějakou teplou místnost - přežíváme náš sobotní relax od dětí a města díky důmyslnému teplému nekolikavrstvému oblečení. Ve vejminku sice stará kamna jsou, ale co tam dělat... tak jsme spíš venku, nebo pro M. je dost práce ve starém domě - ( tam je zima ještěvětší než venku).

Je to dobrá zkušenost. Tak nějak si aspoň umím představit, co třeba Oli zažívá v lesní školce, skoro celý den venku - i v dešti, mrazu. A někdy mi přijde, že ten sobotní mráz opravdu pálí, jak se říká. Ale pocity se střídají - snažíme se zahřívat čaji, těmi kamny, sekáním dřeva či M. má oblíbené bourání starých betonů. Na oběd nějaký gulášek s chilli zahřeje nejlíp a nejdýl. Je to fajn.

Do slatinského paneláku obvykle přijíždíme unavení, ale nějaká hlubší dobíjecí síla mně vždycky pohání - pár hodin, či dní, kdy cítím něco živého v sobě. 

Dnes je to trochu jiné. Je to den po hodně náročném týdnu. Asi i škoda psát, co se dělo - nedorozumění s lidmi, s řemeslníky, statikem a klientem při zakázce - pro citlivější povahy je to devastující, ale trošku si zvykám a tentokrát se konečně otřepávám rychleji. Sauna, joga a feng-šuej, které jsou mé stálé koníčky, mě i přes ty problémy krásně zrelaxují. Jsem po nich šťastná a dokonce i spánek se vrací. Cítím i porozumění s M. Dnes pak drobný škraloup s mým taťkou, ale jako bych to neznala... hodně se učím přes věci přenést. 

Uff. Je to nějaké osobní, ale kde jinde si ulevit při vzácné chvíli jen pro mě? A přitom se stalo i tolik pozitivních věcí. Kroměřížský pokec s mou milou skorosegrou Katkou, duševní přiblížení s klientkou zubařkou, tolik chutí a málo času do navrhovací práce, vize do budoucna, po více než ročním jakémsi neuspokojení jsem zase zaplula do hloubek jógy s Mílou, občasná harmonie s M. a hlavně tak nějak pevná půda pod nohama v životě :) - malé pramínky zázraku, který bude sílit.

Olinka a maminka - 02/2018

Když jsem onehdy lechtala Oli, tak ona pištěla: 
" Můj život je tak slaďoučkeeej" - inspirujme se .

Eďa je teď po několika nemocích, nic moc dny to byly, kdy mu nebylo dobře, ale tento den byl od rána tak usměvavej, že se to hned vyrovnalo. 

A Bojanovice mají ode dneška zase srdce.

M. zapojil a zapálil ty naše nový - trochu (provizorní) krásný kamínka. Dům zase žije a bude žít, myslím že to povolení za max. 3 měsíce budem mít. Jasně, teď je to i trochu na nás, jak zvládnem to přepojení elektřiny s Eonem, ale to dáme. A na sloupě „eoňáckým“ jsme dnes objevili už připravenou krabičku k našemu budoucímu elektrickému připojení. Úplně zárověň jsme s M. začali blekotat, ONO SE TO UŽ DĚJE !

Táta AA

a pořád dokola, táta aa, táta aa. Éďa vymyslele svou další začátečnickou větu. Jeho první byly Co to je?, Kde je? a Kdo to je. Mluví jinak než Olinka, později a víc ho zajímají děje než jednotlivá slova. To pozorování rozdílností mezi dětmi mě baví.

Sadíme další stromky

Letos jsme měli naplánováno oddělit zahradu od dvorku - chtěli jsme tam mít rybízy, višně, něco na zobání a M. zase meruňky.

Původní oddělení liniově zasazeným porostem mi rozmluvilo feng-šuej - a to tak, že tam nebudou ani rovně zasázené keře, ani to úplně neoddělíme. Dle nebeských zvířat by na straně Fénixe měl být výhled, my nemáme výhled do krajiny, ale do zahrady bude.

Taky mně toto čínské umění připomnělo, jak důležité jsou v zahradě vůně. Vždyť jsem chtěla pěstovat voňavé růže a jasmín. Tak ten seženu. Zkoušíme taky původní keře a letos jsme zasadili klokoč zpeřený.
Je to fajn, že teď feng-šui studuju a při přemýšlení o zahradě, dvorku a domku tam již principy zkoušíme dodržet. Ale není vše jednoznačné a taky se to bude v čase měnit a vyvíjet.

Stále nemáme stavební povolení, vše jde pomalu. Zatím se čeká na povolení ČOV.ky a pak dům. Tak snad do konce roku bude - to by byl dárek :).

Olinka nám nadšeně se sázením stromků pomáhala, doufám že se stromky dobře ujmou. Měli u nás trochu nepříjemný start, v oblíbené prodejně v Uherském Ostrohu jsme chytli navrčeného prodavače.
Sázeli jsme višeň Köröšskou, meruňku Pinkcot a Bergeron.

Začíná pro mě být hodně důležité, aby to na zahradě bylo krásné. Někde se musím zvetit a načerpat sílu, a toto je pro mě ideální. Zatím alespoň ty růže krásně kvetou. A šopa se nám taky moc povedla. Jsme v Bojanovicích s M. moc šťastní, ale už jsem se naučili přijmout to, že to není vůbec hned. Je to pro mě škola trpělivosti, protože já vždycky chtěla všechno hned :).

V plánech jsme hodně věcí i intuitivně namysleli dobře - budeme muset naši ohnivou jižní zahradu hodně zavodňovat (symbolicky i reálně) a i barvami ochlazovat.  A na dvorku bych chtěla shromažďovač energie ve formě kruhu, jak to ti naši předci uměli jsme se včera přesvědčili v Litenčicích na zámku. Nebudeme tam mít kašnu, ale třeba v dlažbě vyskládaný kruh by taky fungoval.
S mým M. jsme se zamilovali do Litenčické pahorkatiny, zatím jsem jen projížděli, ale moc bych tam chtěla na vandr. Olinku to prý už nebaví, jak to furt říkám :) a na vandr jet nechce, aspoň bude klid na nějaký jarní víkend.

Zámek Litenčice - ve střenu nádrž na energii

A já jsem zase spokojená, prázdninový kolaps zažehnán. Musím se o sebe starat.

Edíček má ROK

 Je to skvělé. Náš chlapeček k našemu štěstí krásně roste, chodí, trošičku se pokouší mluvit (tak, ham, dolu, ceš, tata, bafa baf,...) moc rád tančí a dělá hudbu a začíná mít trochu svou hlavu. Cítím v něm více ohnivou povahu, než má Oli - trošku bolestínka. Éďa si hodně prosazuje svou, začíná být i chlapsky maličko agresivní, ale mí být i něžnej a je vidět že se chce o mě moc hezky starat - krmí mě, hladí a dává mi věci co chce.

Trošku se kazí v jídle a chce už ochutnávat pivo, klobásky a takové ty oslavové věci. Ale moc rád se pořád kojí, usíná a spí skoro vždycky u prsu, takže maminka je unavenější. Doma děti dělají úspěšně bordel, já moc nevím kde mi hlava stojí. Ale stojí a už si chce i poroučet nějaké ty příjemně kulturní či meditační zážitky, takže asi bude dobře.

Jen jsme teď pořád trochu nahromadě s nemocemi-nachlazením. I já, co jsem bývala odolná. Edík kašel chytí snadno, trošku málo teď kvůli tomu chodíme ven. Přehnala jsem to s lampionovým průvodem v pravém Pozořickém slejváku.

Děti se vzájemně mají sice rádi, ale projevují to taky velkými hádkami, škádlením, kousáním se a věčným taháním o věci. Ani babička Evička je dohromady moc hlídat nechce. Já je doma trochu zkrotím, ale žárlí na sebe kdo bude u mě a tak je těžké s nimi něco počít. Máme i světlé chvilky :)

Olinka je teď na kroměřížských kašlacích prázdninách se sestřenkou Barčou, Edík spí, M. asi čte a já poslouchám mantry a u toho pracuju - vymýšlím pro jednu sympošku zubařku ordinace.



Podzim, stmívání, vichřice, doma, občas mám pocit že to bude těžká zima, ale třeba příjemně překvapí.