Edíček má ROK

 Je to skvělé. Náš chlapeček k našemu štěstí krásně roste, chodí, trošičku se pokouší mluvit (tak, ham, dolu, ceš, tata, bafa baf,...) moc rád tančí a dělá hudbu a začíná mít trochu svou hlavu. Cítím v něm více ohnivou povahu, než má Oli - trošku bolestínka. Éďa si hodně prosazuje svou, začíná být i chlapsky maličko agresivní, ale mí být i něžnej a je vidět že se chce o mě moc hezky starat - krmí mě, hladí a dává mi věci co chce.

Trošku se kazí v jídle a chce už ochutnávat pivo, klobásky a takové ty oslavové věci. Ale moc rád se pořád kojí, usíná a spí skoro vždycky u prsu, takže maminka je unavenější. Doma děti dělají úspěšně bordel, já moc nevím kde mi hlava stojí. Ale stojí a už si chce i poroučet nějaké ty příjemně kulturní či meditační zážitky, takže asi bude dobře.

Jen jsme teď pořád trochu nahromadě s nemocemi-nachlazením. I já, co jsem bývala odolná. Edík kašel chytí snadno, trošku málo teď kvůli tomu chodíme ven. Přehnala jsem to s lampionovým průvodem v pravém Pozořickém slejváku.

Děti se vzájemně mají sice rádi, ale projevují to taky velkými hádkami, škádlením, kousáním se a věčným taháním o věci. Ani babička Evička je dohromady moc hlídat nechce. Já je doma trochu zkrotím, ale žárlí na sebe kdo bude u mě a tak je těžké s nimi něco počít. Máme i světlé chvilky :)

Olinka je teď na kroměřížských kašlacích prázdninách se sestřenkou Barčou, Edík spí, M. asi čte a já poslouchám mantry a u toho pracuju - vymýšlím pro jednu sympošku zubařku ordinace.



Podzim, stmívání, vichřice, doma, občas mám pocit že to bude těžká zima, ale třeba příjemně překvapí.