To jsem netušila, že je ta země tak obrovská !

Hlásila Olinka s vykulenýma očima, když jsme přijížděli na Žítkovou.
Je to krásné a silné místo a doufám, že se sem někdy vrátím. V lepší kondici. Letošní prázdniny, které jsem tak nějak odsloužila já sama s dětmi někde na výletě,  mně totiž neudělaly úplně dobře.

Na Žítkové 

Idea byla pěkná, být s nimi co nejvíce a dát jim ukázat krásy světa. Ale taky nevydržím všechno. Po návratu z Karpat jsem byla naprosto vyřízená. Psychicky i fyzicky. Vedro, výlety, balení, prší, uvařit!, nabalit, sbalit, odřídit, odjet, stihnout, přebalit, Edíkova separační úzkost, Olinčiny výlevy....
Přesně to všechno vlastně nezvládám. A ty tatínci musí být pořád v práci.

Prádniny v Karpatech

Napřed jsme nevěděla, jak se z toho stavu dostat, ale teď už naštěstí pookřívám.
Potřebuju i něco pro sebe.
Jenže jedna ukradená hodina. Hodina - někde  mezi poklusem organizování hlídání - kterou se snažím zrelaxovat na joze je málo. Skoro všechno je málo.

A tak se mě na psychoterapii paní ptá:" kdy jste naposledy měla volný víkend?"
SCI-FI :)
"A když máte volné odpoledne, odpočinete si? "
Prý si maminky prostě za tak krátkou dobu neodpočinou. No ale co dělat. Kde je cesta ze začarovaného kruhu?

To ještě úplně nevím, péče o děti mě baví moc. Jenže ono na tu péči a výchovu tak moc času nezbývá, když celý den řeším jen kdo je zase mokrý a k převlečení. Zda se zvládneme za tu hodinu všichni obléci a nakoupit a uvařit a vysvléct a pak už se chce někomu spát. A obvyklé lapálie jako: na zemi střepy, přeteklo umyvadlo, spadl Éďa, v polívce má Oli vlasy....ty už mi moc času nazbyt nenechají.

Ale i přes to, přese všechno co neumím na pár řádcích napsat. Snažím se tu Oli nějak předškolně a předživotně připravovat a být pro toho Edgara milující prasnice s nalitými prsy. Dle psychologa Hermana, mi to s dětmi s více se projevující láskou opravdu jde líp.

Na spodu toho bahna v zatuchlém rybníce jsou kořeny. Kořeny, ze kterých vyrůstá nádherná rostlina. Znáte to, že? Některé věci člověk pochopí časem.
Teď konečně cítím ten vyvíjecící se lotos v nádherné a jemné harmonii krásných barev a vůní. Teď chápu třeba toto a těším se, co krásného mi ještě život dá pochopit a prožít z jemných duchovních pokladů.

Naciťování ZDAR! - aneb můj úkol z lekcí Feng-šuej a ještě že mám Mílinu jemnohmotnou jogu, protože jinak bych fakt nevěděla, jak na to.

A to je asi moje cesta, jak se zvetit z toho někdy únavného a někdy krásného rodičovství. Edgar bude mít brzy rok, tak bude líp. Přece jen už se od maminky více odpoutává a maminka bude mít trochu svobody nabrat síly ze svých koníčků a rejdů.

Bude šopa. Tento víkend budem zastřešovat. První vlaštovka našich staveb v Bojanovich. Protože dlouho jsme jen bourali. Ještě tedy ten dům, kolárna, posezení, slepčí kurník, skleník a sklepík na ovoce :)