Moji učitelku jógy jsem si našla náhodou, ale hned jak jsem zakusila jeden den s její pránajámou, věděla jsem, že to je pro mě to pravé.Jak to bylo možné, nastoupila jsem k ní do kurzu Gítánanda jógy (pod SVČ Lužánky). A po prvním roce jsme moc ráda jela na pobytový kurz s cvičením jógy, přednáškami a "meditacemi!" Poslední jmenované je v uvozovkách. Jak jsme se tam shodli, naše mysli zatím neumíme ani pořádně koncentrovat, ale nějak se začít musí :).
Bylo to fajn a bylo to úplně jiné, než jsme očekávala. Předpokládala jsem osamělý týden a bloudění v lesích, přerušované cvičením a jiným programem. A byl to týden plný poznávání jiných lidí a skrze ně i sebe. Naše Míla nás rozdělila moudře do pokojů a tak jsme získala 3 nové kamarádky se kterými se nejspíš na pobytech budu každý rok potkávat. Měly jsme si co dát a co říct, a již dlouho jsem se nesmála tak, že až tečou z očí slzy. Ale určitě i ostatní lidé tam byli fajn, jen jsme je prostě nestihla úplně poznat, zatím jsme měli co dělat my se sebou. Na pokoji 101.
Co mě zarazilo po návratu domů? Lidi se tu strašně mračí. Tam, v Horním Bradle jsme se všichni tak nějak víc smáli. Uvidím, jak si úsměv a náladu budu držet i v tomto okolí :(.
A jóga? Ta mě celkem dostala. Zase to bylo lepší a lepší a hlubší, a hlavně: Vím že vůbec nic nevím, ale časem se to může trochu zlepšit. Bylo by nejlepší, kdybych každý den cvičila. Ráno, ve stejný čas. Vůle a pohodlnost se budou také trénovat. Dám vědět, jak to půjde. Chuť by teď byla.
O mých prožitcích a pocitech při týdenním pobytu bych se rozepsat mohla a vlastně jsem i chtěla. Ale teď najednou to nejde. Je to těžké a abstraktní, tak asi bude nejlepší, když každý zažije ty svoje věci při cvičení a prázdninovém poznávání. Ale jedno vím, jóga určitě mění lidi. K lepšímu :).
