Hola, naše dcera Ola už je tu s námi 2 roky

Sukně od tety Šárky se zajela na festivalu v Boskovicích

Jak to tak bývá, dětské narozeniny se slaví rády.

My jsme letos slavili jen s rodinou. Na kamarádskou oslavu mi bohužel nezbyly síly, ale vymyslela jsem moc pěkné místo a v létě by tam byl fajn piknik, tak třeba příští rok.

Oli stejně říká, že má teď roky TŘI. Vlastně je to jediná číslice, kterou používá, takže asi proto :).
Je roztomilá, většinou hodná. Začíná říkat věty. Někdy dost zajímavé, např.: "Panenka spinká, protože spinká" a nebo "Tady je okýnko na traktoru" a každým dnem jí to jde líp a líp.

Jinak vůbec nejsme vzorní rodiče, takže naše dítě není vzorné v takových těch věcech, kterýma se obvykle rodiče chlubí. Na hrníček začala chodit sama, neučila jsem ji to, ale líbilo se jí, jak v Bojanovicích chodím čůrat na kanál. Pšššt, ale jiný záchod jsme tam neměli. A tak to začala dělat taky. Olinka má pořád dudlík. Chtěli bychom ho jen na spaní, ale někdy to nevyjde a ve chvílích oslabení ho dcerka chce. No, názory jsou na to různé, ale je to tak. Některé kamarádky by jí ho hned vytrhly a nechaly den řvát, některé řeknou ať jí ho nechám.

Obecně jsou na mě teď maminy dost náročnou skupinou a moc ji nevyhledávám. Fakt jenom někdy. Jsem teď hodně sama a dělá mi to dobře. Naši čerstvě dvouletou dcerku nechám asi 8 dní u babičky. No snad to vydržím :). Jedu na soustředění s jogou, kam chodím, tak se docela těším a snad to bude pro mě dobré. Hned po návratu a vyprání věcí to otáčíme na tábor maminek s dětma a to bude asi náročné. Ale nechám se překvapit, co za společnost se tam sejde a jak to na nás obě bude působit. Kdyžtak, stejně jako loni, ujedem. ( Nejedem na stejný tábor, ten loňský v Křižanově bych fakt nikomu normálnímu nedoporučila).

Oslava Olinky byla tedy taková normální, rodinná. Měli jsme moc dobrý dort od naší milé Mary. Pro mou konzervativní a kýčovitou rodinku asi ne úplně vhodný, ale byl fakt dobrej....Mňam. asi si ho objednám i na narozeniny moje :)). Holčička dostala svůj vysněnej "čárek" (kočárek), i když už má k užívání asi čtyři další, ale proti gustu... A pak jsme další víkend jeli slavit ještě na náš oblíbený festival do Boskovic.

Táta a jeho ochranná křídla, pod nimi Ola a Berta

Vernisáž v Kroměříži. Olénku poprvé bavilo malovat.

A náš milý táta se pustil do velkých prací v Bojanovicích, tak tam třeba bude někdy koncem roku obyvatelná chalupa. Plány na dům se trochu rýsují, ale pořád se mi do toho motá to feng-šuej. Potřeboval bych tam 10 let studia a zkušeností. A to nemám. Takže tam určitě udělám něco blbě a všechny kosmický síly se na nás vrhnou a budem v ještě větším zmatku, chaosu a neuspořádanosti než teď. Ale fakt, ten střed se schodama to trochu věstí...a máme na to sklony už teď. Budu se muset pořádně vyučit, jak tyto vlivy napravit.

Zato umývání nádobí jí baví už dloho. Ve starém myčáku v Bojanovicích na to krásně došáhne.

Budoucí dětský pokoj. Kdoví kdy to tak bude, ale začalo se na tom kopat.

Jo a začali jsme šetřit, obálková metoda startuje. Prkýnko od záchoda zavírám, tak snad se to zas všechno nerozkutálí.

A pracuju už míň a užívám si života víc. Hurááá.