Těhotenské koníčky I - joga, plavání, trochu tance, kreslení a nově vitráže

Snažím se o stále větší upřednostňování volného času na úkor práce. Jde to sice pomalu, ale jde. Konec práce, tzn. zhotovení všech zakázek, je ještě v nedohlednu. Do porodu dva a půl měsíce. Můj původní plán byl poslední dva měsíce těhotenství nepracovat, nebo jen maličké zakázky :(

• Každopádne se opravdu věnuji i sama sobě a užívám si lekcí jogy s výbornou cvičitelkou. Pravda - trochu víc mě s ní baví joga normální a ne ta, kde se půl lekce s ostatními maminkami rozebírá výběr kočárku či porodnice. Ale to souvisí s preferencemi. Některá tam opravdu může chodit kvůli těm informacím.

• Na protažení a odstranění bolestí zad stále vede plavání. Snažíme se s M. chodit 2x týdně. Někdy to vyjde, někdy ne. Pomalu se to ale stává nutností, která mě oživí a zrelaxuje. Taky je příjemné, že jsem ve vodě pěkně pohyblivá, protože na souši se stávám už trochu neohrabanou velrybou :(

• Se sestrou zkoušíme i tance, ale ona je výkonná orientální tanečnice a nemá pro moje šnečí tempo a hlazení bříška příliš pochopení. Ale aspoň se trochu odreaguju a rozhejbu v kyčlích.

• Kreslení je taková stálice, pořád na něho moc času není, ale semtam se něco udělat podaří.

• Tak trochu náhodou jsem se také přihlásila na místní kroužek vitráží.

Když jsem koukala pro výtvorech profesionálních vitrážistů, tak jsem žasla. Takto bych si mohla vytvořit opravdu krásné "obrazové" kousky. Před první lekcí jsem snila, co všechno vytvořím a šla tam vybavená skicáky, pastelkami a tužkami.
Paní "učitelka" mě hned trochu zchladila, že se tvoří podle daných šablon. No tak jo, vyberu si něco pěkného - říkám si. Ale ona můj výběr hlídala a na všechno řekla, že je to příliš složité. Že si musím vybrat něco, co nevyžaduje moc velkou přesnost v řezání a ve spojích - pro začátek. Byla jsem trochu zklamaná, ale nakonec jsem vybrala hrušku a jablko, jejichž části se stýkají jen v jednom bodě a jedné hraně - tudíž jsou vhodné pro začátečníky.
V zápětí při zkoušení různých typů řezů, řezáků, kleštiček a úchopů jsem jí dala zapravdu - že technika není úplně jednoduchá. Řezání mi zpočátku moc nešlo, následné broušení na brusce bylo lepší. Poté se kousky sklíček ovinou páskou a ocínují. Pak se díly slepí. Celý tento postup mi na prvním výrobku zabral asi 4 hodiny. Ale už vím jak na to, a příště to snad bude rychlejší.
Přikládám foto prvního "infantilního" výrobku a sním, jak si postupně techniku osvojím a budu tvořit ty své velké abstraktní obrazce :).