Je to jedna z nejdůležitějších věcí. Kdo má komín, ten bydlí. Jak se bydlelo za říše Velkomoravské? Přece polozemnice, teda díra v zemi, kolem toho větve, kůže a hlavně, uprostřed díra jako KOMÍN pro odchod kouře z ohně. Bez ohně by byla zima. Byl by hlad a vůbec by to nebyl domov.
Takže naším dokončeným komínem už máme domov. Máme domov pro zimní dny, můžeme zveslea kopat, bourat, oklepávat a pak taky něco na podlahy dodávat a omítky dělat. A elektřinu, vodu a samé fajnové věci. Něco se snad přes zimu stihne. Určitě. Seženeme kamínka Petry přes bazar a můžeme dodělávat, co léto nedalo.
Opravdu. Máme radost. Je to prostě první fakt dokončená věc na domečku. Doufám že někdy takových věcí bude přibývat. Sice stále hrozí že spadne střecha, není podřezáno, Oli říká že domeček spadl, ale my to už začínáme vidět trochu optimističtěji. Že se to už trochu hýbe. Trochu...
A k tomu všemu podzim. Zklidnili jsme se, jsme zas více doma v paneláčku v Brně. Olinka začala chodit na dva půldny do miniškolky. Je šikovná, střelená, občas drzá a občas zase moc citlivá. Prostě taková, jaká naše dcera musela být.
Už umí mluvit, jak ráda říká. A to i některé starší děti neumí. Podle ní třeba: "maminka neumí vařit, vůbec", maminko vlez si do zámku, vejdeš se tam. Šup !" a nebo překvapené převlékající se tetě řekne: máš pindu" a mně zas : máš hezký prso". Objevuje život se vším všudy. Už často chce "něco dělat". Z plastelíny, malovat, stavět obrázky, tak třeba nakonec bude po mně.
Žádné komentáře:
Okomentovat