Dlouho jsme strávili nad úvahami: postavit nové nebo opravit staré. Když nové, tak kde? Ale teď už víme a rozhodli jsme se opravit ten dům starý a kousek přistavět nově. Toto se některým stavařům líbilo, jiným ne, ale nám moc.A holt, ne každý má cit pro ducha místa. Takže jsme se například dozvěděli, že by bylo dobré uprostřed zahrady postavit novou kostku. Bleeee.
Jen nevím, jak dlouho nám rekonstrukce bude trvat. Myslela jsem, že do této zimy už bude obyvatelná chalupa i s koupelnou. Pak jsem se smířila s tím, že bude chalupa bez koupelny. A teď budu ráda, když bude dům podřezaný a bude mít funkční komín. Zbytek přes zimu, či na jaře. A o přístavbě, na kterou budeme muset dostat stavební povolení, ani nemluvím.
Léto M. strávil dojížděním po práci na domek a kopáním vnitřních podlah do hloubky kvůli prostoru na nové, odizolované podlahy. K podzimku se začalo s okopáváním kolem domu, kvůli drenáži a podřezávání. Myslím, že stiheneme ještě podkladní betony, odizolování a nový komín.Přes zimu se budu bavit vyplňováním vypadaných spár mezi cihlami novou omítkou. Byla tam hliněná a je značně vydrolená. Trochu si myslím, že kdyby to viděl ten statik teď, tak by tak v pohodě nebyl :(. Ale já to zpevním.
Přes všechny ty věci je to pro nás však velká radost. Krásně si tam psychicky odpočineme, já chodím cvičit jogu či na procházky do okolní krajiny, která je tak blízko nebi. Oli si tam užila dětský den a seznámili jsme s pár dětnými a moc milými rodinami.
Taky jsme se dozvěděli něco o historii domu. Stavěl se roku 1937 rodinou Šimáčkových, táta byl vyhlášený zedník a tak to prý postavil dobře :). Měli dva syny a pak se, nevím proč, rozhodli dům prodat Adamovým. Ti tam bydleli dvě generace. Poslední, pan František Adam nám dům prodal a bydlí ve vedlejších Zlobicích. Mnozí by dům zbourali, ale my ho myslím zachováme dost ve věrní podobě původní. A za to nás paní, která byla příbuzná prvních majitelů Šimáčkových a zastavila se nyní za námi, moc chválila.
M. dělá první pokusy se sázením stromků. Na jaře nám přibyly dvě jabloně, doufám že Jadernička moravská to ustojí i přes letošní dlouhá vedra a sucha. Máme pár nových keřů, z nichž Aronie je můj favorit, chutná mi a věřím že zásluhou zobání jejích plodů letos přes zimu nepadnu s chřipkou do peřin. Vyvýšený záhon "velká čínská zeď" je v dlouhodobém procesu stavby, začínáme tušit, tak upravíme terén nadvorku a v zahradě a já se hlavně těším na nový sporák na dřevo a jak tam budu vařit a péct. U toho můžu odbíhat a dívat se na nádherné výhledy do široširého kraje. A M. dělá první kvas na slivovici.
A jednou, snad už brzy, se já i můj můžík ráno vzbudíme půjdeme pozorovat východ slunce. Ach.
Žádné komentáře:
Okomentovat