Naše podvečery

Já zase pookřívám a začínám kreslit a malovat (to teda jen v kurzu artschool, s Oli by to zatím nešlo).

Tento obrázek jsme tedy dělaly vzácně spolu

Naše dcera, kteroužto jsem vždy chtěla mít malířkou, je zatím k těmto věcem dost afinní. Ale vlastně nevím, kdy to děti může začít bavit. Začali jsme tužkou, fixkama, voskovkama. Nakonec i těma prstíčkama jdeme do barev a včera se zkoušela i plastelína. Tatínek si myslí že to Oli nebaví. Já si myslím že je chytrá a dává to mně nebo babičce, protože to prostě dle ní umíme líp.
Takže když má kreslit, zakončí to svým krásným : "ŇA" a my to uděláme za ni. To má talent spíš na manažerku.

Přemýšlela jsem co dát naší dcerce k Vánocům. Jak je těch věcí kolem moc, tak nejsem schopná nic vybrat. Určitě existují krásné hračky. Ty dřevěné, strašně drahé se mi moc líbí. Většina produkce se mi zas vůbec nelíbí. Takže jsem se rozhodla, že ode mě dostaně kostky. Klasické, dřevěné a s mýma kresbama.

To jsem na sebe ušila bič. Kostky by měly být asi se zvířátky. Jinýma než bů, bé, mé, haf, mňau, chro. Tyto už Olinka zvládá. Takže se teď snažím vyplodit ty kresby. Zvířata jsem nikdy předtím moc nekreslila. Je to něco jiného, než ty krychle a koule ve škole. Ale snad něco nakrelsit zvládnu a pak ty nejlepší vyberu k aplikaci na vánoční dárek.