Když se kácí les....

Tak jsme v našem úsilí postupně vylepšovat náš dům a celé místo udělali zatím asi nejradikálnější krok - pokáceli jsme všechny smrky na zahradě. Smrkový lesík tam neměl příliš co dělat. Okolí zamořoval jehličím a všem domům okolo ucpával okapy. Sousedé se taky báli, že nějaká vichřice stromy shodí na okolní střechy. Ta obava byla i pochopitelná, protože jeden strom měl na sobě stopy po úderu blesku...

Každopádně firma na rizikové kácení stromy za dopoledne velice zručně složila. Překvapilo mě, že dřeva je z těch stromů méně, než jsem čekal, naopak větví je zase více. Takže máme na zahradě asi 12 cca třímetrových klád, ze kterých chceme zkusit udělat lavičky, hromadu špalků, hory větví a kupu šišek.

Celý prostor na dvoře je teď hodně prosvětlený a více vyniká jeho bezútěšnost. No prostě nás čeká ještě hodně práce. Ale už je vidět potenciál celého místa. Pravděpodobně v tam, kde je teď ten malý domeček (vlevo), vznikne nový dům. Bude to jednopatrová stavba s plechovou střechou a výhledem do zahrady.

Povedlo se také odvézt další odpad - bednu plnou toxických hnusů. Šlo o zbytky pesticidů, lahvičky biolitu, jakési postřiky, a oleje. Na ekodvoře v Kroměříži si s tou bednou nevěděli rady, ale po chvíli kontejner na nebezpečný odpad našli.

A další dobrá správa - komín v domě už táhne, takže je to trochu menší problém, než se zdálo. Opravu ale bude vyžadovat stejně, jen to tolik nehoří. Co je teda trochu nepřípadná metafora, když o tom tak přemýšlím...

Takový byl výchozí stav. Začalo se pracovat brzy ráno, v mlze nebyly špičky stromů téměř vidět.

A stromy padají. Ze začátku to šlo rychle, protože prostřední stromy se shodily najednou.

Krajní stromy už bylo nutné kácet postupně odshora. Mě by na horu nikdo nedostal, chlapík tam vylezl jak veverka i s puštěnou motorovku v ruce...

A dvorek je nyní prosvětlený, ty hromady větví, jaká je vidět vpravo, máme ještě dvě...