Jsem a jsme: Svatební cesta

obvykle následuje po svatbě. Nevím, kdy přesně mají novomanželé odjet, ale my jsem vyrazili pár týdnů po svatbě. Samozřejmě naším cílem bylo vybrat vybavení domácnosti, prolezli jsme za tímto účelem pár bazarů, ateliérů místních umělců a nakonec jsme malou dózičku zakoupili v trapném obchodě pro turisty. Ale líbila se nám. A teď nevím co do ní dát. Piniové oříšky by byly ideální, ale jsou trochu drahé.

Ale vážně. Chtěli jsme nasát tamní atmosféru a krajinu. Pokochat se památkami, o kterých jsme se oba hojně na zkoušky učili. Chtěli jsme jíst těstoviny, pít kafe a víno a já jsem také chtěla alespoň jednou letos okusit moře.

Jediný problém na cestě byl, že nám nepůjčili auto v půjčovně, kde jsme si ho zabookovali a již zaplatili. Měli jsme špatnou kartu. Půjčovnu na římském letišti Golden car fakt nedoporučujeme. Peníze nám nikdo nevrátil, ale sen o road dovolené v Toskánsku jsme si naštěstí splnili díky jiné půjčovně. Pro ně karta špatná nebyla. ?

Takže. Je to drahý způsob cestování (letadlo, půjčení auta, ubytování, jezení v restauracíchv centrech turistických měst) a moc jsme toho nestlihli, protože jsme ty vzdálenosti trochu podcenili.
ALE, je to fakt nádherné. Oba jsme byli překvapeni, jak krásná tamní zkaměnělá historie je. A moc pěkné je, si krajinou i městy svobodně projíždět.

Pořád mám nyní u nás, na severu, pocit : "jak barbarská místní architekura je". Ano, neplatí to již vždy, tento výrok je pár století starý. Ale část tu stále zůstává. Prostě tím centrem a prvopočátkem západní kultury byla TA ITÁLIE.