Teď po deseti dnech už má Olinka zpátky svou porodní váhu a něco navíc. Není se co divit, její jedinou starostí je teď mléko, mléko a ještě jednou mléko. Je docela tichá, i když řevu jsme si taky už užili a jistě ještě užijeme. Zatím jsme tedy v kolotoči krmení-přebalování-spánek.
Ale porod byl důkazem toho, že plány jsou jedna věc, ale realita je pak většinou tak trochu jinde. A v našem případě se to naplnilo vrchovatě. To si takhle naplánujete co nejpřirozenější porod, pokud možno bez medikací, nástřihu a dalších obvyklých nemocničních věcí. Po noci s kontrakcemi pak přijedete hodně brzo ráno do porodnice. Nejdřív se všechno zdá v pořádku, ale pak se něco zadrhne. Následují tedy infuze paracetamolu, pak epidurál, oxytocin, jakýsi neznámý a ne moc předepisovaný preparát a čekání až do noci. V noci se pak Olinka narodila císařským řezem. Takže porodní plán nedodržen ve všech bodech. No ale všechno je v pořádku, Olinka je zdravá, roste a to je hlavní.
Olinka stará asi 15 minut připlcnutá na tatínka za účelem bondingu. Už ale mnohem lépe reaguje na mamnku - jídlo je prostě jídlo.
Malá Ola, ó, vy se máte, moc gratuluju! Už jsem ji tu vyhlížela dva týdny:) Je mi líto, že porod nedopadl podle představ, ale je super, že mohl hruď k prvnímu potulení poskytnout i táta, musel to být zážitek. Tady se na tohle mé přání v případě akutního císařského řezu moc netvářili... Tak přeju krásné první týdny s Olinkou!
OdpovědětVymazatDěkujeme moc. Je to celkem náročné, ale začínáme se všichni tři doma vzpamatovávat. Tatínek je hodný, uspává. Já kojím - moc ji nemůžu nosit s bolavou jizvou :(
OdpovědětVymazatAle každým dnes se tělo i duše hojí a bude líp. Z porodu mám celekm trauma, to co předcházelo císaři bylo dvojdenní martyrium, ale tak to holt někdy je. Ole se na svět ještě nechtělo a přenášela jsem - takže Hamiltony a tak....fuuuj.
V porodnici jsem se navíc nevyspala a teď to taky nejde, když očekávám kdy bude řvát hlady a ze spánku kníká. Střídáme se v péči s tatínkem, aby každý aspoň chvili spal, ale i tak jsme pořád unavení. Navíc šestinedělí neprobíhá bez návštěv a ty jsou taky náročné.
No mateřská dovolená není až tak moc dovolená :(
Ach ach (soucitný povzdech)! Ale nebojte, vše se v lepší obrátí a kníkání ze spánku přejde (na to už jsem úplně zapomněla, že to B. dělala taky a musela jsem si brát špunty do uší:)), jizva se zahojí a tak... Jen by mě zajímalo, kdy že dojde na tu dovolenou:)
VymazatNo dovolená furt nic :) Zítra jedem na týden k babičce, tak snad...
OdpovědětVymazat